1 Žalm Azafovi. Bože, vtrhli pohané do dìdictví tvého, poškvrnili chrámu svatosti tvé, obrátili Jeruzalém v hromady. 2 Dali tìla mrtvá služebníkù tvých za pokrm ptákùm nebeským, tìla svatých tvých šelmám zemským. 3 Vylili krev jejich jako vodu okolo Jeruzaléma, a nebyl, kdo by je pochovával. 4 Vydáni jsme v pohanìní sousedùm našim, v posmìch a žert tìm, kteøíž jsou vùkol nás. 5 Až dokud, ó Hospodine? Na vìky-liž se hnìvati budeš, a hoøeti bude jako oheò horlení tvé? 6 Vylí hnìv svùj na národy, kteøíž tì neznají, a na království, kteráž jména tvého nevzývají. 7 Neboꜜ jsou sežrali Jákoba, a obydlí jeho v poustku obrátili. 8 Nezpomínejž nám døevních nepravostí našich, rychle aꜜ pøedejdou nás milosrdenství tvá, neboꜜ jsme velmi znuzeni. 9 Pomoz nám, ó Bože spasení našeho, pro slávu jména svého; vytrhni nás, a buï milostiv høíchùm našim pro jméno své. 10 Proè mají øíkati pohané: Kdež jest Bùh jejich? Budiž znám mezi pohany, pøed oèima našima, skrze pomstu krve služebníkù svých, kteráž jest vylita. 11 Vstupiž pøed oblíèej tvùj lkání vìzòù, a podlé velikosti síly své zanechej ostatkù k smrti oddaných. 12 A odplaꜜ sousedùm našim sedmernásobnì do lùna jejich za pohanìní, kteréž jsou tobì èinili, ó Pane. 13 My pak, lid tvùj a ovce pastvy tvé, slaviti tì budeme na vìky; od národu do pronárodu vypravovati budeme chválu tvou.