102
Modlitba chudého, když sevøín jsa, pøed Hospodinem vylévá žádosti své. Hospodine, slyš modlitbu mou, a volání mé pøijdiž k tobì. Neskrývej tváøi své pøede mnou, v den ssoužení mého nakloò ke mnì ucha svého; když k tobì volám, rychle vyslyš mne. Nebo mizejí jako dým dnové moji, a kosti mé jako ohništì vypáleny jsou. Poraženo jest jako bylina, a usvadlo srdce mé, tak že jsem chleba svého jísti zapomenul. Od hlasu lkání mého pøilnuly kosti mé k kùži mé. Podobný jsem uèinìn pelikánu na poušti, jsem jako výr na pustinách. Bdím, a jsem jako vrabec osamìlý na støeše. Každý den utrhají mi nepøátelé moji, a posmìvaèi moji proklínají mnou. 10 Nebo jídám popel jako chléb, a k nápoji svému slz pøimìšuji, 11 Pro rozhnìvání tvé a zažžený hnìv tvùj; nebo zdvihna mne, hodils mnou. 12 Dnové moji jsou jako stín nachýlený, a já jako tráva usvadl jsem. 13 Ale ty, Hospodine, na vìky zùstáváš, a památka tvá od národu až do pronárodu. 14 Ty povstana, smiluješ se nad Sionem, nebo èas jest uèiniti milost jemu, a èas uložený pøišel. 15 Nebo líbost mají služebníci tvoji v kamení jeho, a nad prachem jeho slitují se, 16 Aby se báli pohané jména Hospodinova, a všickni králové zemì slávy tvé, 17 Když by Hospodin vzdìlal Sion, a ukázal se v slávì své, 18 Když by popatøil k modlitbì poníženého lidu, nepohrdaje modlitbou jejich. 19 Budeꜜ to zapsáno pro budoucí potomky, a lid, kterýž má stvoøen býti, chváliti bude Hospodina, 20 Že shlédl s výsosti svatosti své. Hospodin s nebe na zemi že popatøil, 21 Aby vyslyšel vzdychání vìzòù, a rozvázal ty, kteøíž již k smrti oddání byli, 22 Aby vypravovali na Sionu jméno Hospodinovo, a chválu jeho v Jeruzalémì, 23 Když se spolu shromáždí národové a království, aby sloužili Hospodinu. 24 Ztrápilꜜ jest na cestì sílu mou, ukrátil dnù mých, 25 Až jsem øekl: Mùj Bože, nebeø mne u prostøed dnù mých; od národu zajisté až do pronárodu jsou léta tvá, 26 I prvé nežlis založil zemi, a dílo rukou svých, nebesa. 27 Onaꜜ pominou, ty pak zùstáváš; všecky ty vìci jako roucho zvetšejí, jako odìv zmìníš je, a zmìnìny budou. 28 Ty pak jsi tentýž, a léta tvá nikdy nepøestanou. 29 Synové služebníkù tvých bydliti budou, a símì jejich zmocní se pøed tebou.