119
Aleph. Blahoslavení ti, kteøíž jsou ctného obcování, kteøíž chodí v zákonì Hospodinovì. Blahoslavení, kteøíž ostøíhají svìdectví jeho, a kteøíž ho celým srdcem hledají. Neèiní zajisté nepravosti, ale kráèejí po cestách jeho. Ty jsi pøikázal, aby pilnì bylo ostøíháno rozkazù tvých. Ó by spraveny byly cesty mé k ostøíhání ustanovení tvých. Tehdážꜜ nebudu zahanben, když budu patøiti na všecka pøikázaní tvá. Oslavovati tì budu v upøímnosti srdce, když se vyuèovati budu právùm spravedlnosti tvé. Ustanovení tvých budu ostøíhati s pilností, toliko neopouštìj mne. Beth. Jakým zpùsobem oèistí mládenec stezku svou? Takovým, aby se choval vedlé slova tvého. 10 Celým srdcem svým hledám tebe, nedopouštìjž mi blouditi od pøikázaní tvých. 11 V srdci svém skládám øeè tvou, abych nehøešil proti tobì. 12 Ty chvály hodný Hospodine, vyuè mne ustanovením svým. 13 Rty svými vypravuji o všech soudech úst tvých. 14 Z cesty svìdectví tvých raduji se více, než z nejvìtšího zboží. 15 O pøikázaních tvých pøemyšluji, a patøím na stezky tvé. 16 V ustanoveních tvých se kochám, aniž se zapomínám na slovo tvé. 17 Gimel Tu milost uèiò s služebníkem svým, abych, dokudž jsem živ, ostøíhal slova tvého. 18 Otevøi oèi mé, abych spatøoval divné vìci z zákona tvého. 19 Pøíchozí jsem na tom svìtì, neukrývejž pøede mnou pøikázaní svých. 20 Umdlévá duše má pro žádost soudù tvých všelikého èasu. 21 Vyhlazuješ pyšné, zloøeèené, kteøíž bloudí od pøikázaní tvých. 22 Odejmi ode mne útržku a potupu, neboꜜ ostøíhám svìdectví tvých. 23 Také i knížata se zasazují, a mluví proti mnì, služebník pak tvùj pøemýšlí o ustanoveních tvých. 24 Svìdectví tvá zajisté jsou mé rozkoše a moji rádcové. 25 Daleth Pøilnula k prachu duše má; obživiž mne podlé slova svého. 26 Cesty své pøedložilꜜ jsem, a vyslýchals mne; vyuè mne ustanovením svým. 27 Cestì rozkazù tvých dej aꜜ vyrozumívám, a aꜜ pøemýšlím o divných skutcích tvých. 28 Rozplývá se zámutkem duše má, oèerstviž mne podlé slova svého. 29 Cestu lživou odvraꜜ ode mne, a zákon svùj z milosti dej mi. 30 Cestu pravou jsem vyvolil, soudy tvé sobì pøedkládám. 31 Svìdectví tvých se pøídržím, Hospodine, nedejž mi zahanbenu býti. 32 Cestou rozkazù tvých pobìhnu, když ty rozšíøíš srdce mé. 33 He Vyuè mne, Hospodine, cestì ustanovení svých, kteréž bych ostøíhal do konce. 34 Dej mi ten rozum, aꜜ šetøím zákona tvého, a aꜜ ho ostøíhám celým srdcem. 35 Dej, aꜜ chodím cestou pøikázaní tvých; nebo v tom svou rozkoš skládám. 36 Nakloò srdce mého k svìdectvím svým, a ne k lakomství. 37 Odvraꜜ oèi mé, aꜜ nehledí marnosti; na cestì své obživ mne. 38 Potvrï služebníku svému øeèi své, kterýž se oddal k službì tvé. 39 Odvraꜜ ode mne pohanìní, jehož se bojím; nebo soudové tvoji dobøí jsou. 40 Aj, toužím po rozkázaních tvých; dej, aꜜ jsem živ v spravedlnosti tvé. 41 Vav Ó aꜜ se pøiblíží ke mnì milosrdenství tvá, Hospodine, a spasení tvé vedlé øeèi tvé, 42 Tak abych odpovìdíti umìl utrhaèi svému skutkem, že doufání skládám v slovu tvém. 43 A nevynímej z úst mých slova nejpravìjšího; neboꜜ na soudy tvé oèekávám. 44 I budu ostøíhati zákona tvého ustaviènì, od vìkù až na vìky, 45 A bez pøestání choditi na širokosti, neboꜜ jsem se dotázal rozkazù tvých. 46 Nýbrž mluviti budu o svìdectvích tvých i pøed králi, a nebudu se hanbiti. 47 Nebo rozkoš svou skládám v pøikázaních tvých, kteráž jsem zamiloval. 48 Pøièinímꜜ i ruce své k pøikázaním tvým, kteráž miluji, a pøemýšleti budu o ustanoveních tvých. 49 Zajin Rozpomeò se na slovo k služebníku svému, kterýmž jsi mne ubezpeèil. 50 Toꜜ jest má útìcha v ssoužení mém, že mne slovo tvé obživuje. 51 Pyšní mi se velmi posmívají, však od zákona tvého se neuchyluji. 52 Neboꜜ se rozpomínám na soudy tvé vìèné, Hospodine, kterýmiž se potìšuji. 53 Dìsím se nad bezbožnými, kteøíž opouštìjí zákon tvùj. 54 Ustanovení tvá jsou mé písnièky na místì mého putování. 55 Rozpomínám se i v noci na jméno tvé, Hospodine, a ostøíhám zákona tvého. 56 Toꜜ mám odtud, abych ostøíhal rozkazù tvých. 57 Cheth Díl mùj, øekl jsem, Hospodine, ostøíhati výmluvnosti tvé. 58 Modlívám se milosti tvé v celém srdci: Smiluj se nade mnou podlé slova svého. 59 Rozvážil jsem na mysli cesty své, a obrátil jsem nohy své k tvým svìdectvím. 60 Pospíchámꜜ a neodkládám ostøíhati rozkazù tvých. 61 Rota bezbožníkù zloupila mne, na zákon tvùj se nezapomínám. 62 O pùlnoci vstávám, abych tì oslavoval v soudech spravedlnosti tvé. 63 Úèastník jsem všech, kteøíž se bojí tebe, a tìch, kteøíž ostøíhají pøikázaní tvých. 64 Milosrdenství tvého, Hospodine, plná jest zemì, ustanovením svým vyuè mne. 65 Teth Dobrotivì jsi nakládal s služebníkem svým, Hospodine, podlé slova svého. 66 Pravému soudu a umìní vyuè mne, nebo jsem pøikázaním tvým uvìøil. 67 Prvé než jsem snížen byl, bloudil jsem, ale nyní výmluvnosti tvé ostøíhám. 68 Dobrý jsi ty a dobrotivý, vyuè mne ustanovením svým. 69 Složiliꜜ jsou lež proti mnì pyšní, ale já celým srdcem ostøíhám pøikázaní tvých. 70 Zbøidlo jako tuk srdce jejich, já zákonem tvým se potìšuji. 71 K dobrémuꜜ jest mi to, že jsem pobyl v trápení, abych se nauèil ustanovením tvým. 72 Za lepší sobì pokládám zákon úst tvých, nežli na tisíce zlata a støíbra. 73 Jod Ruce tvé uèinily a sformovaly mne, dej mi ten rozum, abych se nauèil pøikázaním tvým, 74 Tak aby bojící se tebe mne vidouce, radovali se, že na slovo tvé oèekávám. 75 Seznávámꜜ, Hospodine, že jsou spravedliví soudové tvoji, a že jsi mne hodnì potrestal. 76 Nechaꜜ jest již zøejmé milosrdenství tvé ku potìšení mému, podlé øeèi tvé mluvené služebníku tvému. 77 Pøiïtež na mne slitování tvá, abych živ býti mohl; nebo zákon tvùj rozkoš má jest. 78 Zahanbeni buïte pyšní, proto že lstivì chtìli mne podvrátiti, já pak pøemyšluji o pøikázaních tvých. 79 Obraꜜtež se ke mnì, kteøíž se bojí tebe, a kteøíž znají svìdectví tvá. 80 Budiž srdce mé upøímé pøi ustanoveních tvých, tak abych nebyl zahanben. 81 Kaph Touží duše má po spasení tvém, na slovo tvé oèekávám. 82 Hynou i oèi mé žádostí výmluvností tvých, když øíkám: Skoro-liž mne potìšíš? 83 Aèkoli jsem jako nádoba kožená v dymu, na ustanovení tvá však jsem nezapomenul. 84 Mnoho-liž bude dní služebníka tvého? Skoro-liž soud vykonáš nad tìmi, kteøíž mi protivenství èiní? 85 Vykopali mi pyšní jámy, kterážto vìc není podlé zákona tvého. 86 Všecka pøikázaní tvá jsou pravda; bez pøíèiny mi se protiví, spomoziž mi. 87 Témìøꜜ jsou mne již v nic obrátili na zemi, já jsem však neopustil pøikázaní tvých. 88 Podlé milosrdenství svého obživ mne, abych ostøíhal svìdectví úst tvých. 89 Lamed Na vìky, ó Hospodine, slovo tvé trvánlivé jest v nebesích. 90 Od národu do pronárodu pravda tvá, utvrdil jsi zemi, a tak stojí. 91 Vedlé úsudkù tvých stojí to vše do dnešního dne, všecko to zajisté jsou služebníci tvoji. 92 Byꜜ zákon tvùj nebyl mé potìšení, dávno bych byl zahynul v svém trápení. 93 Na vìky se nezapomenu na rozkazy tvé; jimi zajisté obživil jsi mne. 94 Tvùjꜜ jsem já, zachovávejž mne; nebo pøikázaní tvá zpytuji. 95 Oèekávajíꜜ na mne bezbožní, aby mne zahubili, já pak svìdectví tvá rozvažuji. 96 Každé vìci dokonalé vidím skonèení; rozkaz tvùj jest pøeširoký náramnì. 97 Mem Ó jak miluji zákon tvùj, tak že každého dne on jest mé pøemyšlování. 98 Nad nepøátely mé moudøejšího mne èiníš pøikázaními svými; nebo mám je ustaviènì pøed sebou. 99 Nade všecky své uèitele rozumnìjší jsem uèinìn; nebo svìdectví tvá jsou má pøemyšlování. 100 I nad starce opatrnìjší jsem, nebo pøikázaní tvých ostøíhám. 101 Od každé cesty zlé zdržuji nohy své, abych ostøíhal slova tvého. 102 Od soudù tvých se neodvracuji, proto že ty mne vyuèuješ. 103 Ó jak jsou sladké dásním mým výmluvnosti tvé, nad med ústùm mým. 104 Z pøikázaní tvých rozumnosti jsem nabyl, a protož všeliké cesty bludné nenávidím. 105 Nun Svíce nohám mým jest slovo tvé, a svìtlo stezce mé. 106 Pøisáhl jsem, což i splním, že chci ostøíhati soudù spravedlnosti tvé. 107 Ztrápenýꜜ jsem pøenáramnì, Hospodine, obživiž mne vedlé slova svého. 108 Dobrovolné obìti úst mých, žádám, oblib, Hospodine, a právùm svým vyuè mne. 109 Duše má jest v ustavièném nebezpeèenství, a však na zákon tvùj se nezapomínám. 110 Polékli jsou mi bezbožní osídlo, ale já od rozkazù tvých se neodvracím. 111 Za dìdictví vìèné ujal jsem svìdectví tvá, neboꜜ jsou radost srdce mého. 112 Naklonil jsem srdce svého k vykonávání ustanovení tvých ustaviènì, až i do konce. 113 Samech Výmyslkù nenávidím, zákon pak tvùj miluji. 114 Skrýše má a pavéza má ty jsi, na slovo tvé oèekávám. 115 Odstuptež ode mne nešlechetníci, abych ostøíhal pøikázaní Boha svého. 116 Zdržujž mne podlé slova svého, tak abych živ byl, a nezahanbuj mne v mém oèekávání. 117 Posiluj mne, abych zachován byl, a patøil k ustanovením tvým ustaviènì. 118 Potlaèuješ všecky ty, kteøíž odstupují od ustanovení tvých; neboꜜ jest lživá opatrnost jejich. 119 Jako trùsku odmítáš všecky bezbožníky zemì, a protož miluji svìdectví tvá. 120 Dìsí se strachem pøed tebou tìlo mé; nebo soudù tvých bojím se. 121 Ajin Èiním soud a spravedlnost, nevydávejž mne mým násilníkùm. 122 Zastup sám služebníka svého k dobrému, tak aby mne pyšní nepotlaèili. 123 Oèi mé hynou èekáním na spasení tvé, a na výmluvnost spravedlnosti tvé. 124 Nalož s služebníkem svým vedlé milosrdenství svého, a ustanovením svým vyuè mne. 125 Služebník tvùj jsem já, dejž mi rozumnost, abych umìl svìdectví tvá. 126 Èasꜜ jest, abys se pøièinil, Hospodine; zrušili zákon tvùj. 127 Z té pøíèiny miluji pøikázaní tvá více nežli zlato, i to, kteréž jest nejlepší. 128 A proto, že všecky rozkazy tvé o všech vìcech pravé býti poznávám, všeliké stezky bludné nenávidím. 129 Pe Pøedivnáꜜ jsou svìdectví tvá, a protož jich ostøíhá duše má. 130 Zaèátek uèení tvého osvìcuje, a vyuèuje sprostné rozumnosti. 131 Ústa svá otvírám, a dychtím, nebo pøikázaní tvých jsem žádostiv. 132 Popatøiž na mne, a smiluj se nade mnou podlé práva tìch, kteøíž milují jméno tvé. 133 Kroky mé utvrzuj v slovu svém, a nedej, aby nade mnou panovati mìla jaká nepravost. 134 Vysvoboï mne z nátiskù lidských, abych ostøíhal rozkazù tvých. 135 Zasvìꜜ tváø svou nad služebníkem svým, a ustanovením svým vyuè mne. 136 Potùèkové vod vyplývají z oèí mých pøíèinou tìch, kteøíž neostøíhají zákona tvého. 137 Tsade Spravedlivý jsi, Hospodine, a upøímý v soudech svých. 138 Ty jsi vydal spravedlivá svìdectví svá, a vší víry hodná. 139 Až svadnu, tak horlím, že se zapomínají na slovo tvé nepøátelé moji. 140 Zprubovanáꜜ jest øeè tvá dokonale, tou pøíèinou ji miluje služebník tvùj. 141 Malièký a opvržený jsem já, však na rozkazy tvé se nezapomínám. 142 Spravedlnost tvá jest spravedlnost vìèná, a zákon tvùj pravda. 143 Ssoužení a nátisk mne stihají, pøikázaní tvá jsou mé rozkoše. 144 Spravedlnost svìdectví tvých trvá na vìky; dej mi z ní rozumnosti nabýti, tak abych živ býti mohl. 145 Koph Z celého srdce volám, vyslyšiš mne, ó Hospodine, abych ostøíhal ustanovení tvých. 146 K tobì volám, vysvoboï mne, abych šetøil svìdectví tvých. 147 Pøedstihám svitání a volám, na tvéꜜ slovo oèekávám. 148 Pøedstihají oèi mé bdìní proto, abych pøemýšlel o výmluvnostech tvých. 149 Hlas mùj slyš podlé svého milosrdenství, Hospodine, podlé soudù svých obživ mne. 150 Pøibližují se následovníci nešlechetnosti, ti, kteøíž se od zákona tvého vzdálili. 151 Ty blíže jsi, Hospodine; nebo všecka pøikázaní tvá jsou pravda. 152 Jižꜜ to dávno vím o svìdectvích tvých, že jsi je stvrdil až na vìky. 153 Reš Popatøiž na mé trápení, a vysvoboï mne; neboꜜ se na zákon tvùj nezapomínám. 154 Zasaï se o mou pøi, a ochraò mne; pro øeè svou obživ mne. 155 Dalekoꜜ jest od bezbožných spasení, nebo nedotazují se na ustanovení tvá. 156 Slitování tvá mnohá jsou, Hospodine; podlé soudù svých obživ mne. 157 Jakžkoli jsou mnozí protivníci moji a nepøátelé moji, však od svìdectví tvých se neuchyluji. 158 Vidìl jsem ty, kteøíž se pøevrácenì mìli, velmi to tìžce nesa, že øeèi tvé neostøíhali. 159 Popatøiž, žeꜜ rozkazy tvé miluji, Hospodine; podlé milosrdenství svého obživ mne. 160 Nejpøednìjší vìc slova tvého jest pravda, a na vìky trvá všeliký úsudek spravedlnosti tvé. 161 Šin Knížata mi se protiví bez pøíèiny, však slova tvého dìsí se srdce mé. 162 Já raduji se z øeèi tvé tak jako ten, kterýž dochází hojné koøisti. 163 Falše pak nenávidím, a jí v ohavnosti mám; zákon tvùj miluji. 164 Sedmkrát za den chválím tì z soudù tvých spravedlivých. 165 Pokoj mnohý tìm, kteøíž milují zákon tvùj, a nemají žádné urážky. 166 Oèekávám na spasení tvé, Hospodine, a pøikázaní tvá vykonávám. 167 Ostøíhá duše má svìdectví tvých, nebo je velice miluji. 168 Ostøíhám rozkazù tvých a svìdectví tvých; nebo všecky cesty mé jsou pøed tebou. 169 Thav Pøedstupiž úpìní mé pøed oblíèej tvùj, Hospodine, a podlé slova svého udìl mi rozumnosti. 170 Vejdiž pokorná prosba má pøed tváø tvou, a vedlé øeèi své vytrhni mne. 171 I vynesou rtové moji chválu, když ty mne vyuèíš ustanovením svým. 172 Zpívati bude i jazyk mùj slovo tvé, a že všecka pøikázaní tvá jsou spravedlnost. 173 Budiž mi ku pomoci ruka tvá; neboꜜ jsem sobì zvolil pøikázaní tvá. 174 Toužím po spasení tvém, Hospodine, a zákon tvùj jest rozkoš má. 175 Živa bude duše má, a bude tì chváliti, a soudové tvoji budou mi na pomoc. 176 Bloudím jako ovce ztracená, hledejž služebníka svého, neboꜜ se na pøikázaní tvá nezapomínám.