126
Píseò stupòù. Když zase vedl Hospodin zajaté Sionské, zdálo se nám to jako ve snách. Tehdážꜜ byla plná radosti ústa naše, a jazyk náš plésání; tehdáž pravili mezi národy: Veliké vìci s nimi uèinil Hospodin. Uèinilꜜ jest s námi veliké vìci Hospodin, a protož veselili jsme se. Uvediž zase, ó Hospodine, zajaté naše, tak jako potoky na vyprahlou krajinu. Ti, kteøíž se slzami rozsívali, s prozpìvováním žíti budou. Sem i tam chodící lid s pláèem rozsívá drahé símì, ale potom pøijda, s plésáním snášeti bude snopy své.