132
Píseò stupòù. Pamìtliv buï, Hospodine, na Davida i na všecka trápení jeho, Jak se pøísahou zavázal Hospodinu, a slib uèinil Nejmocnìjšímu Jákobovu, øka: Jistì že nevejdu do stánku domu svého, a nevstoupím na postel ložce svého, Aniž dám oèím svým usnouti, ani víèkám svým zdøímati, Dokudž nenajdu místa Hospodinu, k pøíbytkùm Nejmocnìjšímu Jákobovu. Aj, uslyšavše o ní, že byla v kraji Efratském, našli jsme ji na polích Jaharských. Vejdemeꜜ již do pøíbytkù jeho, a sklánìti se budeme u podnoží noh jeho. Povstaniž, Hospodine, a vejdi do odpoèinutí svého, ty i truhla velikomocnosti tvé. Knìží tvoji aꜜ se zobláèejí v spravedlnost, a svatí tvoji aꜜ vesele prozpìvují. 10 Pro Davida služebníka svého neodvracejž tváøi pomazaného svého. 11 Uèinilꜜ jest Hospodin pravdomluvnou pøísahu Davidovi, aniž se od ní uchýlí, øka: Z plodu života tvého posadím na trùn tvùj. 12 Budou-li ostøíhati synové tvoji smlouvy mé a svìdectví mých, kterýmž je vyuèovati budu, také i synové jejich až na vìky sedìti budou na stolici tvé. 13 Neboꜜ jest vyvolil Hospodin Sion, oblíbil jej sobì za svùj pøíbytek, øka: 14 Toꜜ bude obydlí mé až na vìky, tuꜜ pøebývati budu, nebo jsem sobì to oblíbil. 15 Potravu jeho hojným požehnáním rozmnožím, chudé jeho chlebem nasytím, 16 A knìží jeho v spasení zobláèím, a svatí jeho vesele prozpìvovati budou. 17 Tuꜜ zpùsobím, aby zkvetl roh Davidùv; pøipravím svíci pomazanému svému. 18 Nepøátely jeho v hanbu zobláèím, nad ním pak kvésti bude koruna jeho.