1 Žalm Davidùv. Hospodine, k tobìꜜ volám, pospìš ke mnì; pozoruj hlasu mého, když tebe vzývám. 2 Budiž pøíjemná modlitba má, jako kadìní pøed oblíèejem tvým, pozdvižení rukou mých, jako obìt veèerní. 3 Polož, Hospodine, stráž ústùm mým, ostøíhej dveøí rtù mých. 4 Nedopouštìj srdci mému uchýliti se ke zlé vìci, k èinìní skutkù bezbožných, s muži èinícími nepravost, a abych nebyl pøelouzen líbostmi jejich. 5 Nechꜜ mne bije spravedlivý, pøijmu to za dobrodiní, a nechꜜ tresce mne, bude mi to olej nejèistší, kterýž neprorazí hlavy mé, ale ještìꜜ modlitba má platná bude proti zlosti jejich. 6 Smetáni jsou do míst skalnatých soudcové jejich, aby slyšeli slova má, nebo jsou libá. 7 Jako když nìkdo roubá a štípá døíví na zemi, tak se rozletují kosti naše až k ústùm hrobovým. 8 Ale k tobìꜜ, Hospodine Pane, oèi mé; v tebe doufám, nevylévej duše mé. 9 Zachovej mne od osídla, kteréž mi roztáhli, a od sítek èinících nepravost. 10 Nechꜜ padnou hromadnì do sítek svých bezbožní, a já zatím pøejdu.