143
Žalm Davidùv. Hospodine, slyš modlitbu mou, pozoruj pokorné prosby mé; pro pravdu svou vyslyš mne, i pro spravedlnost svou. A nevcházej v soud s služebníkem svým, neboꜜ by nebyl spravedliv pøed tebou nižádný živý. Nebo stihá nepøítel duši mou, potírá až k zemi život mùj; na to mne pøivodí, abych bydlil v mrákotì, jako ti, kteøíž již dávno zemøeli, Tak že se svírá úzkostmi duch mùj ve mnì, u vnitønosti mé hyne srdce mé. Rozpomínaje se na dny pøedešlé, a rozvažuje všecky skutky tvé, a dílo rukou tvých rozjímaje, Vztahuji ruce své k tobì, duše má jako zemì vyprahlá žádá tebe. Sélah. Pospìšiž a vyslyš mne, Hospodine, hyne duch mùj; neukrývejž tváøi své pøede mnou, neboꜜ jsem podobný tìm, kteøíž sstupují do hrobu. Uèiò to, aꜜ v jitøe slyším milosrdenství tvé, neboꜜ v tobì nadìji mám; oznam mi cestu, po kteréž bych choditi mìl, neboꜜ k tobì pozdvihuji duše své. Vytrhni mne z nepøátel mých, Hospodine, u tebeꜜ se skrývám. 10 Nauè mne èiniti vùle tvé, nebo ty jsi Bùh mùj; duch tvùj dobrý vediž mne jako po rovné zemi. 11 Pro jméno své, Hospodine, obživ mne, pro spravedlnost svou vyveï z úzkosti duši mou. 12 A pro milosrdenství své vypleò nepøátely mé, a vyhlaï všecky, kteøíž trápí duši mou; nebo já jsem služebník tvùj.