4
Potom jsem vidìl, a aj, dveøe otevøíny byly v nebi, a hlas první, kterýž jsem byl slyšel jako trouby, an mluví se mnou, økoucí: Vstup sem, a ukážiꜜ, co se má díti potom. A hned byl jsem u vytržení ducha, a aj, trùn postaven byl na nebi, a na trùnu jeden sedìl. A ten, jenž sedìl, podoben byl oblièejem kameni jaspidu a sardiovi; a vùkol toho trùnu byla duha, na pohledìní podobná smaragdu. A okolo toho trùnu bylo stolic ètyømecítma, a na tìch stolicích vidìl jsem ètyømecítma starcù sedících, obleèených v roucha bílá. A mìli na hlavách svých koruny zlaté. A z toho trùnu pocházelo blýskání, a hromobití, a hlasové. A sedm lamp ohnivých hoøících pøed trùnem, jenž jsou sedm Duchù Božích. A pøed trùnem bylo moøe sklené, podobné køišꜜálu, a uprostøed trùnu a vùkol trùnu ètvero zvíøat, plných oèí zpøedu i zzadu. A zvíøe první podobné bylo lvu, a druhé zvíøe podobné teleti, a tøetí zvíøe mající tvárnost jako èlovìk, a ètvrté zvíøe podobné orlu letícímu. A jedno každé z tìch ètyø zvíøat mìlo šest køídel okolo, a vnitø plná byla oèí, a nemìla odpoèinutí dnem i nocí, øíkajíce: Svatý, svatý, svatý Pán Bùh všemohoucí, kterýž byl, a jest, i pøijíti má. A když ta zvíøata vzdávala slávu a èest i díkù èinìní sedícímu na trùnu, živému na vìky vìkù, 10 Padlo tìch ètyømecítma starcù pøed oblièejem sedícího na trùnu, a klanìlo se živému na vìky vìkù, a metali koruny své pøed trùnem, økouce: 11 Hoden jsi, Pane, pøijíti slávu, a èest, i moc; nebo ty jsi stvoøil všecky vìci, a pro vùli tvou trvají, i stvoøeny jsou.