1 I vidìl jsem po pravici sedícího na trùnu knihy popsané vnitø i zevnitø, zapeèetìné sedmi peèetmi 2 A vidìl jsem andìla silného, volajícího hlasem velikým: Kdo jest hoden otevøíti knihy tyto a zrušiti peèeti jejich? 3 I nemohl žádný, ani na nebi, ani na zemi, ani pod zemí, otevøíti knih, ani pohledìti do nich. 4 Proèež já plakal jsem velmi, že není nalezen žádný, kterýž by hoden byl otevøíti a èísti tu knihu, ani pohledìti do ní. 5 Tedy jeden z starcù dí mi: Neplaè. Aj, zvítìzilꜜ Lev, ten, kterýž jest z pokolení Judova, koøen Davidùv, aby otevøel tu knihu a zrušil sedm peèetí jejích. 6 I vidìl jsem, a aj, mezi trùnem a ètyømi zvíøaty a mezi starci Beránek stojí jako zabitý, maje sedm rohù a sedm oèí, jenž jsou sedm Duchù Božích, poslaných na všecku zemi. 7 I pøišel a vzal knihy z pravice toho, kterýž sedìl na trùnu. 8 A jakž vzal knihy, ihned tìch ètvero zvíøat a tìch ètyømecítma starcù padlo pøed Beránkem, majíce jeden každý z nich harfu a bánì zlaté plné vùnì, jenž jsou modlitby svatých. 9 A zpívali píseò novou, økouce: Hoden jsi vzíti knihy a otevøíti peèeti jejich. Nebo jsi zabit, a vykoupils nás Bohu krví svou ze všelikého pokolení a jazyku a lidu i národu. 10 A uèinil jsi nás Bohu našemu krále a knìží, a budeme kralovati na zemi. 11 I vidìl jsem a slyšel hlas andìlù mnohých okolo trùnu a zvíøat a starcù, a byl poèet jejich stokrát tisíc tisícù a desetkrát sto tisícù, 12 Økoucích velikým hlasem: Hodenꜜ jest ten zabitý Beránek vzíti moc, a bohatství, i moudrost, i sílu, i èest, i slávu, i požehnání. 13 Též všecko stvoøení, kteréž jest na nebi, i na zemi, i pod zemí, i v moøi, i všecko, což v nich jest, slyšel jsem økoucí: Sedícímu na trùnu a Beránkovi požehnání, èest a sláva i síla na vìky vìkù. 14 Ètvero pak zvíøat øeklo: Amen. A tìch ètyømecítma starcù padlo, a klanìli se živému na vìky vìkù.