1 Potom vidìl jsem jiný zázrak na nebi veliký a pøedivný: Sedm andìlù majících sedm ran posledních, v nichž má dokonán býti hnìv Boží. 2 A vidìl jsem jako moøe sklené, smíšené s ohnìm, a ty, kteøíž zvítìzili nad šelmou a obrazem jejím a nad charakterem jejím i nad poètem jména jejího, ani stojí nad tím moøem skleným, majíce harfy Boží, 3 A zpívají píseò Mojžíše, služebníka Božího, a píseò Beránkovu, økouce: Velicí a pøedivní jsou skutkové tvoji, Pane Bože všemohoucí, spravedlivé a pravé jsou cesty tvé, ó Králi všech svatých. 4 Kdož by se nebál tebe, Pane, a nezveleboval jména tvého? Nebo ty sám svatý jsi. Všickni zajisté národové pøijdou a klanìti se budou pøed oblièejem tvým; nebo soudové tvoji zjeveni jsou. 5 Potom pak vidìl jsem, a aj, otevøín jest chrám stánku svìdectví na nebi. 6 I vyšlo sedm tìch andìlù z chrámu, majících sedm ran, obleèeni jsouce rouchem lnìným, èistým a bìlostkvoucím, a pøepásáni na prsech pasy zlatými. 7 A jedno ze ètyø zvíøat dalo sedmi andìlùm sedm koflíkù zlatých, plných hnìvu Boha živého na vìky vìkù. 8 I naplnìn jest chrám dýmem, pocházejícím od slávy Boží a od moci jeho, a žádný nemohl vjíti do chrámu, dokudž se nevykonalo sedm ran tìch sedmi andìlù.