20
I vidìl jsem andìla sstupujícího s nebe, majícího klíè od propasti a øetìz veliký v ruce své. I chopil draka, hada toho starého, jenž jest ïábel a satan, i svázal jej za tisíc let. A uvrhl ho do propasti, i zavøel jej tam a svrchu nad ním zapeèetil, aby nesvodil více národù, až by se vyplnilo tisíc let; neboꜜ potom musí býti propuštìn na malý èas. I vidìl jsem stolice, a posadili se na nich, i dán jest jim soud, a vidìl jsem duše stínaných pro svìdectví Ježíšovo a pro slovo Boží, a kteøíž se neklanìli šelmì, ani obrazu jejímu, a aniž pøijali znamení jejího na èela svá, anebo na ruce své. A ožili a kralovali s Kristem tisíc let. Jiní pak mrtví neožili, dokudž by se nevyplnilo tisíc let. A toꜜ jest první vzkøíšení. Blahoslavený a svatý, kdož má díl v prvním vzkøíšení. Nad tìmiꜜ ta druhá smrt nemá moci, ale budou knìží Boží a Kristovi, a kralovati s ním budou tisíc let. A když se vyplní tisíc let, propuštìn bude satanáš z žaláøe svého. I vyjde, aby svodil národy, kteøíž jsou na ètyøech stranách zemì, Goga a Magoga, a aby je shromáždil k boji, kterýchžto poèet jest jako písku moøského. I vstoupili na širokost zemì a obklíèili stany svatých, i to mìsto milé, ale sstoupil oheò od Boha s nebe a spálil je. 10 A ïábel, kterýž je svodil, uvržen jest do jezera ohnì a síry, kdež jest i šelma, i falešný prorok, a budouꜜ muèeni dnem i nocí na vìky vìkù. 11 I vidìl jsem trùn veliký bílý, a sedícího na nìm, pøed jehož tváøí utekla zemì i nebe, a místo jim není nalezeno. 12 I vidìl jsem mrtvé, malé i veliké, stojící pøed oblièejem Božím, a knihy otevøíny jsou. A jiné knihy také jsou otevøíny, to jest knihy života, i souzeni jsou mrtví podle toho, jakž psáno bylo v knihách, totiž podle skutkù svých. 13 A vydalo moøe mrtvé, kteøíž byli v nìm, tolikéž smrt i peklo vydali ty, kteøíž v nich byli, i souzeni jsou jeden každý podle skutkù svých. 14 Smrt pak a peklo uvrženi jsou do jezera ohnivého, a toꜜ jest smrt druhá. 15 I ten, kdož není nalezen v knihách života, uvržen jest do jezera ohnivého.