1 Pravduꜜ pravím v Kristu a neklamámꜜ, èemuž i svìdomí mé svìdectví vydává v Duchu svatém, 2 Žeꜜ mám veliký zámutek a ustaviènou bolest v srdci svém. 3 Nebo žádal bych já sám zavrženým býti od Krista místo bratøí svých, totiž pøíbuzných svých podle tìla. 4 Kteøížto jsou Izraelští, jejichžto jest pøijetí za syny, i sláva, i smlouvy, i Zákona dání, i služba Boží, i zaslíbení. 5 Jejichž jsou i otcové, a ti, z nichžto jest Kristus podle tìla, kterýž jest nade všecky Bùh požehnaný na vìky. Amen. 6 Avšak nemùže zmaøeno býti slovo Boží. Nebo ne všickni, kteøíž jsou z Izraele, Izraelští jsou. 7 Aniž proto, že jsou símì Abrahamovo, hned také všickni jsou synové, ale v Izákovi nazváno bude tvé símì. 8 To jest, ne všickni ti, jenž jsou synové tìla, jsou také synové Boží, ale kteøíž jsou synové Božího zaslíbení, ti se poèítají za símì. 9 Nebo toto jest slovo zaslíbení: V týž èas pøijdu, a Sára bude míti syna. 10 A netoliko to, ale i Rebeka z jednoho poèavši, totiž z Izáka, otce našeho, toho dùvodem jest. 11 Nebo ještì pøed narozením obou tìch synù, a prve nežli co dobrého nebo zlého uèinili, aby uložení Boží, kteréžto jest podle vyvolení, a tak ne z skutkù, ale z toho, jenž povolává, pevné bylo, 12 Øeèeno jest jí: Vìtší sloužiti bude menšímu, 13 Jakož psáno jest: Jákoba jsem miloval, ale Ezau nenávidìl jsem. 14 I což tedy díme? Zdali nespravedlnost jest u Boha? Nikoli. 15 Nebo Mojžíšovi dí: Smiluji se nad tím, komuž milost uèiním, a slituji se nad tím, nad kýmž se slituji. 16 A tak tedy neníꜜ vyvolování na tom, jenž chce, ani na tom, jenž bìží, ale na Bohu, jenž se smilovává. 17 Nebo dí Písmo faraonovi: Proto jsem vzbudil tebe, abych na tobì ukázal moc svou a aby rozhlášeno bylo jméno mé po vší zemi. 18 A tak tedy nad kýmž chce, smilovává se, a koho chce, zatvrzuje. 19 Ale díš mi: I proèež se pak hnìvá? Nebo vùli jeho kdo odepøel? 20 Ale ó èlovìèe, kdo jsi ty, že tak odpovídáš Bohu? Zdaž hrnec dí hrnèíøi: Proès mne tak udìlal? 21 Zdaliž hrnèíø nemá moci nad hlinou, aby z jednostejného truple udìlal jednu nádobu ke cti a jinou ku potupì? 22 Což pak divného, že Bùh, chtìje ukázati hnìv a oznámiti moc svou, snášel ve mnohé trpìlivosti nádoby hnìvu, pøipravené k zahynutí. 23 A takž také, aby známé uèinil bohatství slávy své pøi nádobách milosrdenství, kteréž pøipravil k slávì. 24 Kterýchžto i povolal, totiž nás, netoliko z Židù, ale také i z pohanù, 25 Jakož i skrze Ozé dí: Nazovu nelid mùj lidem mým, a nemilou nazovu milou. 26 A budeꜜ na tom místì, kdež øeèeno bylo jim: Nejste vy lid mùj, tuꜜ nazváni budou synové Boha živého. 27 Izaiáš pak volá nad Izraelem, øka: Byꜜ pak byl poèet synù Izraelských jako písek moøský, ostatkové toliko spaseni budou. 28 Nebo pohubení uèiní spravedlivé, a to jisté, pohubení zajisté uèiní Pán na zemi, a to jisté. 29 A jakož prve povìdìl Izaiáš: Byꜜ byl Pán zástupù nepozùstavil nám semene, jako Sodoma uèinìni bychom byli, a Gomoøe byli bychom podobni. 30 Což tedy díme? Že pohané, kteøíž nenásledovali spravedlnosti, dosáhli spravedlnosti, a to spravedlnosti té, kteráž jest z víry; 31 Izrael pak následovav zákona spravedlnosti, k zákonu spravedlnosti nepøišel. 32 Proè? Nebo ne z víry, ale jako z skutkù Zákona jí hledali. Urazili se zajisté o kámen urážky, 33 Jakož psáno jest: Aj, kladu na Sionu kámen urážky a skálu pohoršení, a každý, kdož uvìøí v nìj, nebude zahanben.