2
Já jsem rùže Sáronská, a lilium pøi dolinách. Jako lilium mezi trním, tak pøítelkynì má mezi pannami. Jako jabloò mezi døívím lesním, tak milý mùj mezi mládenci. V stínu jeho žádostiva jsem byla sedìti, a sedímꜜ; nebo ovoce jeho sladké jest ústùm mým. Uvedl mne na hody, maje za korouhev lásku ke mnì. Oèerstvìtež mne tìmi flašemi, posilòte mne tìmi jablky, nebo umdlévám milostí, Levice jeho pod hlavou mou, a pravicí svou objímá mne. Zavazujiꜜ vás pøísahou, dcery Jeruzalémské, skrze srny a lanì polní, abyste nebudily a nevyrážely ze sna milého mého, dokudž by nechtìl. Hlas milého mého, aj, onꜜ se béøe, skáèe po tìch horách, poskakuje na tìch pahrbcích. Podobný jest milý mùj srnì aneb mladému jelenu; aj, on stojí za stìnou naší, vyhlédá z oken, patøí skrze møíži. 10 Ozval se milý mùj, a øekl mi: Vstaò, pøítelkynì má, krásná má, a poï. 11 Nebo aj, zima pominula, prška pøestala a odešla. 12 Kvítíèko se ukazuje po zemi, èas prozpìvování pøišel, a hlas hrdlièky slyší se v krajinì naší. 13 Fík vypustil holièky své, a réví rozkvetlé vydalo vùni. Vstaniž, pøítelkynì má, krásná má, a poï. 14 Holubièko má, v rozsedlinách skalních, v skrýši pøíkré, ukaž mi oblíèej svùj, nechaꜜ slyším hlas tvùj; nebo hlas tvùj libý jest, a oblíèej tvùj žádostivý. 15 Zlapejte nám lišky, lišky malièké, ješto škodu dìlají na vinicích, ponìvadž vinice naše kvete. 16 Milý mùj jest mùj, a já jeho, jenž pase mezi lilium. 17 Ažby zavítal ten den, a utekli by stínové ti, navratiž se, pøipodobni se, milý mùj, srnì neb mladému jelenu na horách Beter.