1 Aj, jak jsi ty krásná, pøítelkynì má, aj, jak jsi krásná! Oèi tvé jako holubièí mezi kadeøi tvými, vlasy tvé jako stáda koz, kteréž vídati na hoøe Galád. 2 Zubové tvoji podobní stádu ovcí jednostejných, když vycházejí z kupadla, z nichž každá mívá po dvém, a mezi nimiž není žádné neplodné. 3 Jako provázek z hedbáví èerveného dvakrát barveného rtové tvoji, a øeè tvá ozdobná; jako kus jablka zrnatého židoviny tvé mezi kadeøi tvými. 4 Hrdlo tvé jest jako vìže Davidova, vystavená k chování zbroje, v níž na tisíce pavéz visí, vše štítù mužù udatných. 5 Oba tvé prsy jako dvé telátek bližencù srních, jenž se pasou v kvítí. 6 Ažby zavítal ten den, a utekli by stínové, poodejdu k hoøe mirrové a pahrbku kadidlovému. 7 Všecka jsi krásná, pøítelkynì má, a není na tobì poškvrny. 8 Se mnou z Libánu, ó choti má, se mnou z Libánu pùjdeš, a pohledíš s vrchu hory Amana, s vrchu Senir a Hermon, z peleší lvových a s hor pardových. 9 Jala jsi srdce mé, sestro má choti, jala jsi srdce mé jedním okem svým, a jedinou toèenicí hrdla svého. 10 Jak utìšené jsou milosti tvé, sestro má choti! Jak vzácnìjší jsou milosti tvé než víno, a vùnì mastí tvých nade všecky vonné vìci. 11 Strdí tekou rtové tvoji, ó choti, med a mléko pod jazykem tvým, a vùnì roucha tvého jako vùnì Libánu. 12 Zahrada zamèená jsi, sestro má choti, vrchovištì zamèené, studnice zapeèetìná. 13 Výstøelkové tvoji jsou zahrada stromù jablek zrnatých s ovocem rozkošným cypru a nardu, 14 Nardu s šafránem, prustvorce s skoøicí, a s každým stromovím kadidlo vydávajícím, mirry a aloes, i s všelijakými zvláštními vìcmi vonnými. 15 Ó ty sám vrchovištì zahradní, studnice vod živých, a tekoucích z Libánu. 16 Vìj, vìtøíèku pùlnoèní, a pøiï, vìtøíèku polední, provìj zahradu mou, aꜜ tekou vonné vìci její, a aꜜ pøíjde milý mùj do zahrady své, a jí rozkošné ovoce své.