1 Pøišelꜜ jsem do zahrady své, sestro má choti, sbírám mirru svou i vonné vìci své, jím plást svùj i med svùj, pijí víno své a mléko své. Jezte, pøátelé, píte a hojnì se napíte, moji milí. 2 Spávámꜜ, a však srdce mé bdí. Hlas milého mého, tlukoucího: Otevøi mi, sestro má, pøítelkynì má, holubièko má, upøímá má; nebo hlava má plná jest rosy, a kadeøe mé krùpìjí noèních. 3 Svlékla jsem sukni svou, kterakž ji obleku? Umyla jsem nohy své, což je mám káleti? 4 Milý mùj sáhl rukou svou skrze dvéøe, a vnitønosti mé pohnuly se ve mnì. 5 I vstala jsem, abych otevøela milému svému, a aj, z rukou mých kapala mirra, i z prstù mých, mirra tekutá na rukovìtech závory. 6 Otevøelaꜜ jsem byla milému svému, ale milý mùj již byl ušel, a pominul. Duše má byla vyšla, když on promluvil. Hledala jsem ho, ale nenašla jsem ho; volala jsem ho, ale neozval se mi. 7 Nalezše mne strážní, kteøíž chodí po mìstì, zbili mne, ranili mne, vzali i rouchu mou se mne strážní zdí mìstských. 8 Zavazuji vás pøísahou dcery Jeruzalémské, jestliže byste našly milého mého, co jemu povíte? Že jsem nemocná milostí. 9 Což má milý tvùj mimo jiné milé, ó nejkrásnìjší z žen? Co má milý tvùj nad jiné milé, že nás tak pøísahou zavazuješ? 10 Milý mùj jest bílý a èervený, znamenitìjší nežli deset tisícù jiných. 11 Hlava jeho jako ryzí zlato, vlasy jeho kadeøavé, èerné jako havran. 12 Oèi jeho jako holubic nad stoky vod, jako v mléce umyté, stojící v slušnosti. 13 Líce jeho jako záhonkové vonných vìcí, jako kvìtové vonných vìcí; rtové jeho jako lilium prýštící mirru tekutou. 14 Ruce jeho prstenové zlatí, vysazení kamením drahým jako postavcem modrým; bøicho jeho stkvìlost slonové kosti zafiry obložené. 15 Hnátové jeho sloupové mramoroví, na podstavcích zlata nejèistšího založení; oblíèej jeho jako Libán, výborný jako cedrové. 16 Ústa jeho pøesladká, a všecken jest pøežádostivý. Takovýꜜ jest milý mùj, takový jest pøítel mùj, ó dcery Jeruzalémské. 17 Kamže odšel milý tvùj, ó nejkrásnìjší z žen? Kam se obrátil milý tvùj? A hledati ho budeme s tebou.