1 Ó bys byl jako bratr mùj požívající prsí matky mé, abych tì naleznuc vnì, políbila, a nebyla zahanbena. 2 Vedla bych tì, a uvedla do domu matky své, a tu bys mne vyuèoval; a jáꜜ bych dala píti vína strojeného, a mstu z jablek zrnatých. 3 Levice jeho pod hlavou mou, a pravicí svou objímá mne. 4 Pøísahou vás zavazuji, dcery Jeruzalémské, abyste nebudily a nevyrážely ze sna milého mého, dokudž by sám nechtìl. 5 Která jest to, jenž vstupuje z pouštì, zpolehši na milého svého? Pod jabloní vzbudila jsem tì; tuꜜ tebe poèala matka tvá, tuꜜ tì poèala rodièka tvá. 6 Položiž mne jako peèet na srdce své, jako peèetní prsten na ruku svou. Nebo silné jest jako smrt milování, tvrdá jako hrob horlivost; uhlí její uhlí øeøavé, plamen nejprudší. 7 Vody mnohé nemohly by uhasiti tohoto milování, aniž ho øeky zatopí. Kdyby nìkdo dáti chtìl všecken statek domu svého za takovou milost, se vším tím pohrdnut by byl. 8 Sestru máme malièkou, kteráž ještì nemá prsí. Co uèiníme s sestrou svou v den, v kterýž bude øeè o ní? 9 Jestliže jest zed, vzdìláme na ní palác støíbrný; pakli jest dveømi, obložíme je dskami cedrovými. 10 Já jsem zed, a prsy mé jako vìže; takž jsem byla pøed oèima jeho, jako nacházející pokoj. 11 Vinici mìl Šalomoun v Balhamon, kteroužto pronajal strážným, aby jeden každý pøinášel za ovoce její tisíc støíbrných. 12 Ale vinice má, kterouž mám, pøede mnou jest. Mìjž sobì ten tisíc, ó Šalomoune, a dvì stì ti, kteøíž ostøíhají ovoce jejího. 13 Ó ty, kteráž bydlíš v zahradách, pøáteléꜜ pozorují hlasu tvého, ohlašujž mi se. 14 Pospìš, milý mùj, a pøipodobni se k srnì nebo mladému jelenu, na horách vonných vìcí.