1 Potom navrátil se andìl, kterýž mluvil se mnou, a zbudil mne jako muže, kterýž zbuzen bývá ze sna svého. 2 I øekl mi: Co vidíš? Jemuž jsem øekl: Vidím, že aj, svícen zlatý všecken, a olejný dèbán na vrchu jeho, a sedm lamp jeho na nìm, a sedm nálevek k tìm sedmi lampám, kteréž jsou na vrchu jeho. 3 A dvì olivy pøi nìm, jedna po pravé stranì dèbánu olejného, a druhá po levé stranì jeho. 4 Tehdy odpovìdìl jsem a øekl jsem andìlu tomu, kterýž mluvil ke mnì, øka: Co ty vìci jsou, pane mùj? 5 A odpovídaje andìl, kterýž mluvil se mnou, øekl mi: Což nevíš, co ty vìci jsou? I øekl jsem: Nevím, pane mùj. 6 Tedy odpovídaje, mluvil ke mnì, øka: Toto jest slovo Hospodinovo k Zorobábelovi, økoucí: Ne silou, ani mocí, ale Duchem mým, praví Hospodin zástupù. 7 Co jsi ty, ó horo veliká, pøed Zorobábelem? Rovina. Nebo doloží nejvyšší kámen s hluèným prokøikováním: Milost, milost jemu. 8 I stalo se slovo Hospodinovo ke mnì, økoucí: 9 Ruce Zorobábelovy založily dùm tento, a ruce jeho dokonají. I zvíš, že Hospodin zástupù poslal mne k vám. 10 Nebo kdož by pohrdal dnem malých zaèátkù, ponìvadž se veselí, hledíce na ten kámen, totiž na závaží v ruce Zorobábelovì, tìch sedm oèí Hospodinových, procházejících všecku zemi? 11 Tedy odpovídaje jemu, øekl jsem? Co ty dvì olivy po pravé stranì toho svícnu, i po levé stranì jeho? 12 Opìt odpovídaje jemu, øekl jsem: Co ty dvì olivky, kteréž jsou mezi dvìma trubicemi zlatými, kteréž vylévají z sebe zlato? 13 I mluvil ke mnì, øka: Víš-liž, co ty vìci jsou? I øekl jsem: Nevím, pane mùj. 14 Tedy øekl: To jsou ty dvì olivy, kteréž jsou u Panovníka vší zemì.