15
Připomínám vám, bratři, evangelium, které jsem vám kázal, které jste přijali a v němž stojíte, skrze něž také docházíte spasení (pokud se držíte slova, které jsem vám kázal - jinak byste uvěřili nadarmo). Předal jsem vám totiž především to, co jsem také přijal: že Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem a že byl pohřben a třetího dne byl vzkříšen podle Písem a že se ukázal Kéfovi a potom dvanácti. Poté se ukázal více než pěti stům bratrů najednou, z nichž většina dosud žije a někteří zesnuli. Pak se ukázal Jakubovi, potom všem apoštolům a naposledy ze všech se jako nedochůdčeti ukázal i mně. Já jsem přece nejmenší z apoštolů; [ani] nejsem hoden být apoštolem nazýván, protože jsem pronásledoval Boží církev. 10 Boží milostí však jsem to, co jsem, a jeho milost ke mně nebyla marná, ale pracoval jsem více než oni všichni; avšak ne já, ale Boží milost, která [je] se mnou. 11 Já i oni tedy takto kážeme a takto jste uvěřili. 12 Když se tedy o Kristu káže, že je vzkříšen z mrtvých, jak mohou někteří mezi vámi říkat, že není zmrtvýchvstání? 13 Jestliže není zmrtvýchvstání, pak není vzkříšen ani Kristus! 14 A jestliže Kristus není vzkříšen, pak [je] naše kázání marné; marná [je] i vaše víra! 15 [My] jsme pak navíc shledáni [jako] falešní Boží svědkové, protože jsme vydali o Bohu svědectví, že vzkřísil Krista, jehož nevzkřísil - pokud totiž mrtví nejsou kříšeni. 16 Vždyť jestliže mrtví nejsou kříšeni, pak nebyl vzkříšen ani Kristus! 17 A jestliže Kristus nebyl vzkříšen, vaše víra je marná - ještě jste ve svých hříších. 18 Pak tedy i ti, kteří zesnuli v Kristu, zahynuli. 19 Jestliže pak máme v Kristu naději pouze v tomto životě, jsme nejpolitováníhodnější ze všech lidí. 20 Nyní je však Kristus vzkříšen; stal se prvotinou těch, kdo zesnuli. 21 Poněvadž totiž skrze člověka [přišla] smrt, [přišlo] skrze člověka také zmrtvýchvstání. 22 Neboť tak jako v Adamovi všichni umírají, tak také v Kristu budou všichni obživeni. 23 Každý však ve svém pořadí: [jako] prvotina Kristus, při jeho příchodu pak ti, kteří jsou Kristovi. 24 Potom [bude] konec, až [Kristus] předá království Bohu a Otci, až zruší každou vládu i každou vrchnost a moc. 25 On totiž musí kralovat, dokud nepoloží všechny nepřátele pod jeho nohy. 26 Poslední nepřítel, [který] bude zničen, [je] smrt. 27 Vždyť “všechno poddal pod jeho nohy.” Když však říká, že je [mu] všechno poddáno, je zřejmé, že [je to] kromě Toho, který mu to všechno poddal. 28 A až mu bude všechno poddáno, pak se i sám Syn poddá Tomu, který mu všechno poddal, aby Bůh byl všechno ve všem. 29 Co potom budou dělat ti, kteří se nechávají křtít za mrtvé? Jestliže mrtví vůbec nejsou kříšeni, proč se tedy křtí za mrtvé? 30 Proč i my každou hodinu podstupujeme nebezpečí? 31 Při chloubě, kterou mám ve vás v Kristu Ježíši, našem Pánu, prohlašuji, že denně umírám. 32 Jestliže jsem v Efezu bojoval se šelmami podle člověka, co mi [to] prospěje, jestliže mrtví nevstávají? “Jezme a pijme, neboť zítra zemřeme!” 33 Nemylte se: “Špatné vztahy kazí dobré mravy.” 34 Opravdově procitněte a nehřešte. Někteří totiž neznají Boha - říkám [to] k vašemu zahanbení. 35 Někdo ale řekne: “Jak budou mrtví vzkříšeni? A v jakém přijdou těle?” 36 ["] nemoudrý! To, co ty rozsíváš, nebude obživeno, pokud [to] nezemře. 37 A co rozsíváš? Ne to tělo, které povstane, ale holé zrno - možná [zrno] pšenice nebo nějaké jiné. 38 Bůh mu však dává tělo, jak [sám] chtěl, totiž každému z těch semen jeho vlastní tělo. 39 Každé tělo není stejné, ale jiné [je] tělo lidské, jiné tělo zvířecí, jiné zase rybí a jiné ptačí. 40 [Jsou] také těla nebeská a těla pozemská; ale jiná [je] sláva nebeských a jiná pozemských. 41 Jiná [je] sláva slunce, jiná sláva měsíce a jiná sláva hvězd, neboť hvězda od hvězdy se liší ve slávě. 42 A tak [je to] také se zmrtvýchvstáním. Rozsívá se v pomíjivosti, křísí se v nepomíjivosti. 43 Rozsívá se v hanbě, křísí se ve slávě; rozsívá se ve slabosti, křísí se v moci. 44 Rozsívá se tělo tělesné, křísí se tělo duchovní. Je tělesné tělo, je i tělo duchovní. 45 (Tak je [to] i napsáno: “První člověk, Adam, se stal živou duší.” Poslední Adam [se stal] obživujícím duchem.) 46 Nejdříve však není to duchovní, ale to tělesné, a potom to duchovní. 47 První člověk [byl] ze země, z prachu, druhý člověk [je sám] Pán z nebe. 48 Jaký [byl] ten z prachu, takoví [jsou] i ti, kdo jsou z prachu; a jaký ten nebeský, takoví i nebeští. 49 A jako jsme nesli obraz toho, který [byl] z prachu, tak poneseme i obraz toho nebeského. 50 Říkám vám, bratři, toto: tělo a krev nemohou být dědici Božího království a pomíjivost nezdědí nepomíjivost. 51 Hle, říkám vám tajemství: ne všichni zemřeme, ale všichni budeme proměněni - 52 naráz, v okamžiku, za [zvuku] poslední polnice. Neboť zatroubí a mrtví budou vzkříšeni [jako] nesmrtelní a my budeme proměněni. 53 Toto pomíjivé totiž musí obléci nepomíjivost a toto smrtelné [musí] obléci nesmrtelnost. 54 A když toto pomíjivé oblékne nepomíjivost a toto smrtelné oblékne nesmrtelnost, tehdy se uskuteční to slovo, které bylo napsáno: “Smrt byla pohlcena ve vítězství.” 55 “Kde [je], [ó] smrti, tvůj osten? Kde [je], [ó] peklo, tvé vítězství?” 56 Ostnem smrti [je] pak hřích a mocí hříchu Zákon. 57 Ale díky Bohu, který nám dává vítězství skrze našeho Pána Ježíše Krista! 58 Proto, moji milovaní bratři, buďte pevní a nepohnutelní, stále se rozhojňujte v Pánově díle a vězte, že vaše práce není v Pánu marná.