4
Poněvadž tedy máme tuto službu podle milosrdenství, které jsme přijali, nepolevujeme. Zřekli jsme se skrytých hanebností, nechodíme v chytráctví, ani nezacházíme s Božím slovem podvodně, ale zjevováním pravdy se v Božích očích osvědčujeme před každým lidským svědomím. Jestliže je pak naše evangelium zakryté, je zakryté těm, kteří hynou, nevěřícím, jimž bůh tohoto světa oslepil mysli, aby jim nezazářilo světlo evangelia o slávě Krista, který je obrazem Božím. Neboť nekážeme sami sebe, ale Ježíše Krista [jako] Pána, a sebe [jako] vaše služebníky pro Ježíše. Vždyť ten Bůh, který řekl, aby ze tmy zazářilo světlo, ten zazářil v našich srdcích, aby osvítil poznání Boží slávy ve tváři Ježíše Krista. Tento poklad však máme v hliněných nádobách, aby nesmírnost té moci byla Boží a ne z nás: ze všech stran býváme souženi, ale ne [zcela] sevřeni; býváme bezradní, ale ne zoufalí; býváme pronásledováni, ale ne opuštěni; sráženi, ale ne zničeni. 10 Stále nosíme na [svém] těle umírání Pána Ježíše, aby byl na našem těle zjeven také Ježíšův život. 11 My, kteří jsme živí, jsme totiž pro Ježíše stále vydáváni na smrt, aby byl také Ježíšův život zjeven na našem smrtelném těle. 12 A tak tedy v nás působí smrt, ale ve vás život. 13 Jelikož však máme stejného ducha víry, podle toho, jak je napsáno: “Uvěřil jsem, a proto jsem mluvil,” i my věříme, a proto mluvíme, 14 neboť víme, že Ten, který vzkřísil Pána Ježíše, vzkřísí skrze Ježíše i nás a postaví [nás] s vámi. 15 To všechno [se] totiž [děje] pro vás, aby se milost rozmnožená skrze díkůčinění mnohých ještě více rozhojnila k Boží slávě. 16 Proto nepolevujeme, ale ačkoli ten náš vnější člověk podléhá zkáze, ten vnitřní se den ode dne obnovuje. 17 Vždyť naše nynější lehké soužení nám působí nesmírně veliké břemeno věčné slávy, 18 když se nedíváme na to, co je vidět, ale na to, co vidět není; neboť to, co je vidět, [je] dočasné, ale to, co není vidět, [je] věčné.