1Také ta první [smlouva] ovšem měla pravidla bohoslužby i svatyni, [ale] pozemskou. 2Byl totiž zřízen první stánek, v němž [byl] svícen, stůl a chleby předložení, a ten se nazýval svatyně. 3Za druhou oponou pak [byl] stánek nazývaný nejsvětější svatyně. 4K ní patřil zlatý kadidlový oltář a truhla smlouvy, ze všech stran obložená zlatem, v níž byl zlatý džbán s manou, Áronova hůl, která rozkvetla, a desky smlouvy. 5Nad ní pak [byli] cherubové [Boží] slávy, kteří zastiňovali slitovnici. O těchto věcech [však] nyní nelze mluvit dopodrobna. 6Od doby, kdy to bylo takto zřízeno, vcházejí kněží neustále do prvního stánku a konají bohoslužbu. 7Do toho druhého však [jen] jednou za rok [vchází] samotný nejvyšší kněz, a [to] ne bez krve, kterou obětuje sám za sebe i za hříchy lidu, [spáchané] v nevědomosti. 8[Tím] Duch Svatý poukazuje na to, že dokud stál ten první stánek, nebyla ještě zjevena cesta [do] svatyně. 9[Byl] to [jen] náznak pro nynější čas: podle něj se obětují dary a oběti, jež tomu, kdo koná bohoslužbu, nemohou dát dokonale [čisté] svědomí. 10[Šlo] jen o pokrmy, nápoje, různá omývání a tělesná nařízení, uložená [lidem] jen do času nápravy. 11Kristus však, [jako] nejvyšší kněz budoucího dobra, přišel skrze větší a dokonalejší stánek, neudělaný rukama, to jest ne [rukama] tohoto stvoření. 12Když [nám] získal věčné vykoupení, vstoupil jednou provždy do nejsvětější svatyně, a [to] ne s krví kozlů a telat, ale se svou vlastní krví. 13Vždyť jestliže krev býků a kozlů a popel z jalovice, skrápějící poskvrněné, posvěcuje k čistotě těla, 14čím spíše krev Krista, který skrze věčného Ducha obětoval sám sebe neposkvrněného Bohu, očistí vaše svědomí od mrtvých skutků ke službě živému Bohu? 15A proto je prostředníkem nové smlouvy, aby ti, kdo jsou povoláni, mohli přijmout zaslíbení věčného dědictví, neboť [již] nastala smrt k vykoupení z přestupků [spáchaných] za první smlouvy. 16K závěti se totiž musí připojit smrt toho, kdo ji ustanovil. 17Platná je přece [jen] závěť těch, kdo zemřeli: dokud ten, kdo ji ustanovil, žije, nemá vůbec žádnou moc. 18Proto ani ta první [smlouva] nebyla uzavřena bez krve. 19Když totiž Mojžíš všemu lidu přednesl všechna přikázání podle Zákona, vzal krev telat a kozlů s vodou, rudou vlnou a yzopem a pokropil jak samotnou knihu, tak i všechen lid 20se slovy: “Toto [je] krev smlouvy, kterou vám Bůh přikázal.” 21Podobně tou krví také pokropil stánek i všechny nádoby k bohoslužbě. 22A podle Zákona se téměř všechno očišťuje krví a bez prolití krve není odpuštění. 23Obrazy nebeských věcí tedy [bylo] potřeba očišťovat takto; samy nebeské věci však lepšími oběťmi, než [jsou] tyto. 24Kristus přece nevstoupil do svatyně udělané rukama (jež [je] zobrazením té pravé), ale do samotného nebe, aby se nyní objevil před Boží tváří za nás. 25Ne proto, aby obětoval sám sebe znovu a znovu, tak jako nejvyšší kněz každoročně vchází do nejsvětější svatyně s cizí krví 26(protože [tehdy] by musel od založení světa trpět mnohokrát), ale nyní na konci věků se ukázal, aby svou obětí odstranil hřích jednou [provždy]. 27A jako je lidem uloženo jednou zemřít, a potom [přijde] soud, 28tak byl i Kristus jednou obětován, aby vzal na sebe hříchy mnohých, a těm, kdo ho očekávají, se podruhé ukáže bez hříchu, aby [je] spasil.