1Tehdy začal znovu vyučovat u moře. Shromáždil se k němu [tak] obrovský zástup, že nastoupil do lodi na moři a posadil se; a celý ten zástup byl na zemi u moře. 2Učil je v podobenstvích mnoha věcem a ve svém vyučování jim řekl: 3“Slyšte: Hle, vyšel rozsévač, aby rozsíval. 4A při tom rozsívání se stalo, že některé [semeno] padlo podél cesty a přiletěli nebeští ptáci a sezobali je. 5Jiné padlo na skalnaté místo, kde nemělo mnoho země, a ihned vzešlo, protože nemělo hloubku země. 6Když pak vyšlo slunce, spálilo je; a protože nemělo kořen, uschlo. 7Jiné zase padlo do trní, a když trní vyrostlo, udusilo je a nevydalo úrodu. 8Jiné však padlo do dobré země a vydalo vzhůru vystupující a rostoucí úrodu. Některé přineslo třicetinásobek, jiné šedesátinásobek a jiné stonásobek.” 9Tehdy jim řekl: “Kdo má uši k slyšení, ať slyší.” 10A jakmile byl o samotě, ptali se ho ti, kdo byli s ním spolu s dvanácti, na to podobenství. 11Řekl jim tedy: “Vám je dáno poznat tajemství Božího království, ale těm, kdo jsou mimo [něj], se to všechno děje v podobenstvích, 12aby ‘Hledíce hleděli, ale neviděli a slyšíce slyšeli, ale nerozuměli, aby se snad neobrátili a nebyly jim odpuštěny hříchy.’ ” 13Tehdy jim řekl: “Vy to podobenství nechápete? Jak tedy porozumíte všem podobenstvím? 14Ten rozsévač rozsívá slovo. 15A ti podél cesty, kde se rozsívá slovo, jsou tito: Jakmile uslyší, ihned přichází Satan a bere to slovo, které bylo zaseto do jejich srdcí. 16A podobně ti, kteří jsou osíváni na skalnaté půdě, jsou tito: Jakmile to slovo uslyší, hned ho s radostí přijímají, 17ale nemají v sobě kořen a jsou nestálí. Když potom kvůli tomu slovu nastane soužení nebo pronásledování, hned se pohoršují. 18A další jsou ti, kteří jsou osíváni do trní: To jsou ti, kteří slyší slovo, 19ale [pak] přicházejí starosti tohoto světa, oklamání bohatstvím a chtivost po dalších věcech a dusí to slovo, takže se stává neplodným. 20A toto jsou ti, kteří jsou oseti na dobré půdě: Slyší slovo, přijímají [je] a přinášejí úrodu - jedno třicetinásobnou, jiné šedesátinásobnou a jiné stonásobnou.” 21Dále jim řekl: “Přichází snad světlo proto, aby bylo postaveno pod nádobu nebo pod postel? Nemá být postaveno na stojan? 22Není totiž nic skrytého, co by nemělo být zjeveno, ani [nic] tak utajeného, aby to nevyšlo najevo. 23Má-li někdo uši k slyšení, ať slyší!” 24Řekl jim také: “Dávejte pozor na to, co posloucháte. Jakou mírou měříte, [takovou] vám bude odměřeno a vám poslouchajícím bude přidáno. 25Tomu, kdo má, totiž bude dáno, a tomu, kdo nemá, bude vzato i to, co má.” 26Potom řekl: “Boží království působí tak, jako když člověk hodí zrno na zem 27a spí a vstává ve dne i v noci a to zrno klíčí a roste, a on neví jak. 28Země totiž plodí úrodu sama - nejdříve stéblo, potom klas a potom zralé obilí v klasu. 29A když úroda dozraje, ihned přiloží srp, protože nastala sklizeň.” 30Řekl také: “K čemu přirovnáme Boží království? Jakým podobenstvím ho představíme? 31[Je] jako zrnko hořčice, které když je zaseto do země, je nejmenší ze všech semen na zemi. 32Když je však zaseto, roste, až je větší než všechny byliny a vypouští veliké větve, takže i nebeští ptáci mohou hnízdit v jeho stínu.” 33A mluvil jim slovo v mnoha takových podobenstvích, tak jak byli schopni rozumět. 34Nemluvil k nim jinak než v podobenstvích, ale svým učedníkům všechno v soukromí vysvětloval. 35Toho dne, když už nastal večer, jim řekl: “Přeplavme se na druhou stranu.” 36Nechali tedy zástup [na břehu a] vzali ho, jak byl, na loďce. A byly s ním i jiné loďky. 37Tehdy nastala veliká větrná bouře a vlny se valily na loď, takže se loď již naplňovala. 38On ale spal na polštáři na lodní zádi, a [tak] ho vzbudili a řekli mu: “Mistře, ty nedbáš [na to], že hyneme?” 39Když se tedy probudil, napomenul vítr a řekl moři: “Zmlkni, utiš se!” A vítr se utišil a nastal naprostý klid. 40Tehdy jim řekl: “Proč se tak bojíte? Jakto, [že] nemáte víru?” 41A oni dostali veliký strach a říkali jeden druhému: “Kdo to tedy je, že ho poslouchá i vítr a moře?”