1Říkám tedy: Zavrhl snad Bůh svůj lid? V žádném případě! Vždyť i já jsem Izraelita, ze semene Abrahamova, [z] pokolení Benjamínova. 2Bůh nezavrhl svůj lid, který předzvěděl. Nevíte snad, co Písmo říká o Eliášovi? Jak jedná s Bohem proti Izraeli a říká: 3“Pane, tvé proroky zabili a tvé oltáře rozbořili; zůstal jsem jen já, a [i] mně usilují o život!” 4Co mu ale říká Boží odpověď? “Ponechal jsem si sedm tisíc mužů, kteří nesklonili koleno před Bálem.” 5A tak tedy i v nynější době vznikl ostatek, vyvolený podle milosti. 6(A jestliže [podle] milosti, tedy ne na základě skutků, jinak by milost již nebyla milost. Jestliže však na základě skutků, již [to] není milost; jinak již skutek není skutek.) 7Co tedy? Izrael nedosáhl toho, co hledá, ale vyvolení [toho] dosáhli; ostatní pak byli zatvrzeni. 8Jak je napsáno: “Bůh jim dal ducha otupělosti, oči, aby neviděli, a uši, aby neslyšeli, až do dnešního dne.” 9A David říká: “Ať se jim jejich stůl stane pastí a nástrahou, pohoršením a odplatou. 10[Dej], ať se jejich oči zatmějí, aby neviděli, a jejich záda navždy sehni.” 11Říkám tedy: Klopýtli snad, aby padli? V žádném případě! Jejich pokleskem přece [přišlo] spasení k pohanům, aby [to] v nich vzbudilo žárlivost. 12Jestliže pak jejich poklesek [znamená] bohatství pro svět a jejich nedostatek bohatství pro pohany, čím více [bude] jejich plnost? 13Vám pohanům pak říkám: Jelikož jsem vskutku apoštolem pohanů, oslavuji [Boha za] svou službu, 14zda bych nějak nemohl vzbudit žárlivost [těch, kdo jsou] mé tělo, a některé z nich zachránit. 15Neboť jestliže jejich odmítnutí [znamená] smíření světa, co [teprve jejich] přijetí, ne-li život z mrtvých? 16Jsou-li totiž svaté prvotiny, [je svaté] i těsto. A je-li svatý kořen, [jsou svaté] i větve. 17Jestliže pak jsou některé větve vylomeny a ty, planá oliva, jsi byl naroubován mezi ně a stal ses spoluúčastníkem kořene a tučnosti olivy, 18nechlub se proti těm větvím. Pokud se však vychloubáš, [pamatuj, že] ne ty neseš kořen, ale kořen tebe. 19Řekneš tedy: “Ty větve byly vylomeny, abych já byl naroubován.” 20Dobře; nevěrou byly vylomeny, ty však stojíš vírou. Nebuď namyšlený, ale boj se. 21Jestliže totiž Bůh neušetřil přirozené větve, [věz,] že by neušetřil ani tebe. 22Pohleď tedy [na] Boží laskavost i přísnost: k těm, kteří padli, přísnost, ale k tobě laskavost, budeš-li [ovšem] v té laskavosti zůstávat. Jinak budeš vyťat i ty. 23Oni pak také budou naroubováni, pokud nezůstanou v nevěře; Bůh je přece schopen naroubovat je znovu. 24Vždyť jestliže jsi ty byl vyťat z přirozeně plané olivy a proti přirozenosti naroubován do ušlechtilé olivy, čím spíše budou ti, kteří [jsou] přirozenými [větvemi], naroubováni do své vlastní olivy? 25Neboť nechci, bratři, abyste neznali toto tajemství (abyste nebyli moudří sami před sebou), že Izraeli nastala částečná zatvrzelost, dokud nevejde plnost pohanů. 26A tak bude spasen celý Izrael, jak je napsáno: “Ze Sionu přijde Vysvoboditel a odvrátí bezbožnosti od Jákoba. 27A toto [bude] má smlouva s nimi, když odejmu jejich hříchy.” 28Ohledně evangelia [jsou] tedy nepřátelé kvůli vám, ale ohledně vyvolení [jsou Boží] milovaní kvůli otcům. 29[Svých] darů a povolání přece Bůh nelituje! 30Vždyť tak jako jste vy kdysi byli neposlušní Bohu, ale nyní se vám dostalo milosrdenství pro jejich neposlušnost, 31tak i oni nyní neuposlechli, aby se pro milosrdenství [udělené] vám i jim dostalo milosrdenství. 32Neboť Bůh zavřel všechny pod neposlušnost, aby se nade všemi smiloval. 33Ó, hloubko bohatství Boží moudrosti i vědění! Jak nevyzpytatelné [jsou] jeho soudy a jak nevystižitelné jeho cesty! 34Vždyť “kdo poznal Pánovu mysl? A kdo se stal jeho poradcem?” 35Anebo “kdo mu [něco] dal předem a bude mu [to] odplaceno?” 36Neboť z něj a skrze něj a pro něj [jsou] všechny věci. Jemu [buď] sláva na věky! Amen.