14
Šel pak Samson do Tamnata, a uzøel tam ženu ze dcer Filistinských. A navrátiv se, oznámil otci svému a mateøi své, øka: Vidìl jsem ženu v Tamnata ze dcer Filistinských, protož nyní vezmìte mi ji za manželku. I øekl mu otec jeho a matka jeho: Zdali není mezi dcerami bratøí tvých a ve všem lidu mém ženy, že sobì vzíti chceš manželku z Filistinských neobøezaných? Odpovìdìl Samson otci svému: Tuto vezmìte mi, nebꜜ mi se líbí. Otec pak jeho a matka jeho nevìdìli, by to od Hospodina bylo, a že pøíèiny hledá od Filistinských; nebo toho èasu panovali Filistinští nad Izraelem. Tedy šel Samson a otec jeho i matka jeho do Tamnata. Když pak pøišli k vinicím Tamnatským, a aj, lev mladý øvoucí potkal se s ním. I sstoupil na nìj Duch Hospodinùv, a roztrhl lva, jako by roztrhl kozelce, aèkoli nic nemìl v rukou svých. A neoznámil otci ani mateøi své, co uèinil. Pøišed tedy, mluvil s ženou tou, a líbila se Samsonovi. Navracuje se pak po nìkolika dnech, aby ji pojal, uchýlil se, aby pohledìl na mrtvého lva, a aj, v tìle jeho byl roj vèel a med. A vybrav jej na ruce své, šel cestou a jedl; a pøišed k otci svému a mateøi své, dal jim, i jedli. Ale nepovìdìl jim, že z mrtvého lva vyòal ten med. 10 Tedy šel otec jeho k ženì té, a uèinil tam Samson hody, nebo tak èinívali mládenci. 11 Když pak jej vidìli tam, vybrali z sebe tøidceti tovaryšù, aby byli pøi nìm. 12 I øekl jim Samson: Vydám vám pohádku, kterouž jestliže mi právì vysvìtlíte za sedm dní tìchto hodù a uhodnete, dám vám tøidceti èechlù a tøidcatero roucho promìnné. 13 Jestliže mi pak nebudete moci uhodnouti, dáte vy mnì tøidceti èechlù a tøidcatero roucho promìnné. Kteøíž odpovìdìli jemu: Vydej pohádku svou, aꜜ ji slyšíme. 14 I øekl jim: Z zžírajícího vyšel pokrm, a z silného vyšla sladkost. I nemohli uhodnouti pohádky té za tøi dni. 15 Stalo se pak dne sedmého, (nebo byli øekli ženì Samsonovì: Namluv muže svého, aꜜ nám vyloží tu pohádku, aꜜ nespálíme tì i domu otce tvého ohnìm. Proto-liž, abyste našeho statku dostali, pozvali jste nás? Èi co? 16 I plakala žena Samsonova na nìj, økuci: Jistì nenávidíš mne a nemiluješ mne; pohádku jsi vydal synùm lidu mého, a mnì jí nechceš povìdíti. Kterýž øekl jí: Hle, otci mému a mateøi neoznámil jsem, a tobì mám povìdíti? 17 I plakala na nìj do sedmého dne, v nichž mìli hody). Dne tedy sedmého povìdìl jí, nebo trápila jej; kterážto oznámila pohádku synùm lidu svého. 18 Muži tedy mìsta toho dne sedmého, prvé než slunce zapadlo, øekli jemu: Co sladšího nad med, a co silnìjšího nad lva? Kterýž øekl jim: Byste byli neorali mou jalovièkou, neuhodli byste pohádky mé. 19 I sstoupil na nìj Duch Hospodinùv, a šel do Aškalon, a pobil z nich tøidceti mužù. A vzav loupeže jejich, dal šaty promìnné tìm, jenž uhodli pohádku, a rozhnìvav se velmi, odšel do domu otce svého. 20 Žena pak Samsonova dostala se jednomu z tovaryšù jeho, kteréhož on byl k sobì pøipojil.