1 I stalo se opìt jednoho dne, že když pøišli synové Boží, aby se postavili pøed Hospodinem, pøišel také i Satan mezi nì, aby se postavil pøed Hospodinem. 2 Tedy øekl Hospodin Satanovi: Odkud jdeš? I odpovìdìl Satan Hospodinu, øka: Procházel jsem zemi, a obcházel jsem ji. 3 I øekl Hospodin Satanovi: Spatøil-lis služebníka mého Joba, že není jemu rovného na zemi, že jest muž sprostný a upøímý, bojící se Boha, a varující se zlého, a že po dnes trvá v upøímnosti své, aèkoli jsi ty mne popudil proti nìmu, abych jej hubil bez pøíèiny. 4 A odpovídaje Satan Hospodinu, øekl: Kùži za kùži, a všecko, což má èlovìk, dá za sebe samého. 5 Ale vztáhni nyní ruku svou, a dotkni se kostí jeho, a masa jeho, nebude-liꜜ v oèi zloøeèiti tobì. 6 Tedy øekl Hospodin Satanovi: Aj, v moci tvé buï, a však zachovej ho pøi životu. 7 Protož vyšed Satan od tváøi Hospodinovy, ranil Joba nežitem nejhorším, od zpodku nohy jeho až do vrchu hlavy jeho, 8 Tak že vzal støepinu, aby se jí drbal, usadiv se v popele. 9 I øekla jemu žena jeho: Ještì vždy trváš v své upøímnosti? Zloøeè Bohu a umøi. 10 Jížto øekl: Mluvíš, jako jedna z bláznivých mluvívá. Dobré-liž jen vìci bráti budeme od Boha, zlých pak nebudeme pøijímati? V tom ve všem nezhøešil Job rty svými. 11 Když pak uslyšeli tøi pøátelé Jobovi o všem tom zlém, kteréž pøišlo na nìj, pøišli jeden každý z místa svého: Elifaz Temanský, a Bildad Suchský a Zofar Naamatský, na tom zùstavše spolu, aby pøijdouce k nìmu, politovali ho a tìšili jej. 12 Kteøíž pozdvihše oèí svých zdaleka, nepoznali ho. Potom pozdvihše hlasu svého, plakali, a roztrhše jeden každý roucho své, házeli prachem nad hlavy své zhùru. 13 A sedìli s ním na zemi sedm dní a sedm nocí, a žádný k nìmu nepromluvil slova; nebo vidìli, že se velmi rozmohla bolest jeho.