1 Mìla pak Noémi pøítele po manželu svém, muže mocného z èeledi Elimelechovy, jménem Bóza. 2 I øekla Rut Moábská Noémi: Nechꜜ medle jdu na pole sbírati klasù za tím, kdož by mi toho pøál. Jížto ona øekla: Jdi, dcero má. 3 Šla tedy, a pøišedši, sbírala klasy na poli za ženci. Pøihodilo se pak, že pøišla na díl pole toho, kteréž pøináleželo Bózovi, jenž byl z èeledi Elimelechovy. 4 A v tom pøišel Bóz z Betléma, a øekl žencùm: Hospodin s vámi. Kteøíž odpovìdìli jemu: Požehnejž tobì Hospodin. 5 I øekl Bóz služebníku svému, kterýž postaven byl nad ženci: Èí jest tato mladice? 6 Odpovìdìl služebník ten, kterýž postaven byl nad ženci, a øekl: Jest mladice Moábská, kteráž pøišla s Noémi z zemì Moábské. 7 A øekla mi: Prosím, nechꜜ sbírám a shromažïuji klasy mezi snopy za ženci. A pøišedši, trvá od jitra až dosavad, kromì že na chvilku doma pobyla. 8 Tedy øekl Bóz k Rut: Slyš, dcero má, nechoï sbírati na jiné pole, aniž odcházej odsud, ale pøídrž se teï dìvek mých. 9 Zùstávej na tom poli, na nìmž budou žíti, a choï za nimi, nebo jsem pøikázal služebníkùm svým, aby se tebe žádný nedotýkal. Bude-liꜜ se chtíti píti, jdi k nádobám, a napí se té vody, kteréž by navážili služebníci moji. 10 Tedy ona padla na tváø svou, a schýlivši se k zemi, øekla jemu: Odkudž mi to, že jsem nalezla milost pøed tebou, abys se známil ke mnì, kteráž jsem cizozemka. 11 Odpovìdìl Bóz a øekl: O všemꜜ mi oznámeno jest, co jsi koli èinila svegruši své po smrti muže svého, a že opustivši otce svého a matku svou, i zemi, v kteréžs se narodila, šla jsi mezi lid, kteréhožs prvé neznala. 12 Odplatiž tobì Hospodin za skutek tvùj, a budiž mzda tvá dokonalá od Hospodina Boha Izraelského, ponìvadž jsi pøišla, abys pod køídly jeho doufala. 13 Kterážto øekla: Nalezla jsem milost pøed tebou, pane mùj, ponìvadž jsi mne potìšil, a mluvils k srdci dìvky své, ješto nejsem podobná jedné z dìvek tvých. 14 Tedy øekl jí Bóz: Když bude èas jísti, pøistup sem, a pojez chleba, a omoè skyvu svou v octì. I posadila se pøi žencích, a podal jí pražmy; ona pak jedla až do sytosti, a ještì jí zbylo. 15 I vstala, aby sbírala. Pøikázal pak Bóz služebníkùm svým, øka: Byꜜ pak i mezi snopy sbírala, nezbraòujte jí. 16 Nýbrž naschvál jí upouštìjte z snopù a nechávejte, aꜜ sbírá, a nedomlouvejte jí. 17 Sbírala tedy na poli tom až do veèera, a což sebrala, to vymlátila; i byla témìø míra efi jeèmene. 18 Kterýž vzavši, pøišla do mìsta, a vidìla svegruše její to, což nasbírala. Vyòala také a dala jí to, což pozùstalo po nasycení jejím. 19 I øekla jí svegruše její: Kdes sbírala dnes, a kdes pracovala? Budiž požehnaný ten, kterýž tì pøijal. Tedy oznámila svegruši své, u koho pracovala, økuci: Jméno muže, u kteréhož jsem pracovala dnes, jest Bóz. 20 I øekla Noémi nevìstì své: Požehnanýꜜ jest od Hospodina, že nepøestal milosrdenství svého nad živými i mrtvými. I to ještì k ní øekla Noémi: Blízký pøítel náš a z pøíbuzných našich jest muž ten. 21 Øekla jí také Rut Moábská: I to mi ještì øekl: Èeládky mé pøídrž se, dokavadž by všeho, což mého jest, nedožali. 22 Tedy øekla Noémi Rut nevìstì své: Dobré jest tedy, dcero má, abys vycházela s dìveèkami jeho, aꜜ by na jiném poli nìco nepøekazili. 23 A tak se pøídržela Rut dìvek Bózových, a sbírala klasy, dokudž nesžali jeèmene a pšenice, a bydlela u svegruše své.