1Pavel, podle Boží vůle apoštol Ježíše Krista, a bratr Timoteus církvi Boží, která je v Korintu, se všemi svatými, kteří jsou v celé Acháji: 2Milost vám a pokoj od Boha, našeho Otce, a [od] Pána Ježíše Krista. 3Požehnaný Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista, Otec milosrdenství a Bůh veškerého potěšení, 4který nás potěšuje v každém našem soužení, abychom mohli potěšovat ty, kteří [jsou] v jakémkoli soužení, tím potěšením, kterým jsme sami potěšeni od Boha. 5Jak se totiž při nás rozhojňují Kristova utrpení, tak se skrze Krista rozhojňuje také naše potěšení. 6Ať už tedy jsme souženi [- je to] pro vaše potěšení a spasení, které se projevuje ve snášení stejných utrpení, která trpíme i my; nebo jsme potěšováni - [je to] pro vaše potěšení a spasení. 7A naše naděje o vás [je] pevná, neboť víme, že jak jste účastníky utrpení, tak i potěšení. 8Bratři, nechceme, abyste nevěděli o našem soužení, které na nás přišlo v Asii - že jsme byli nadmíru přetíženi, nad [naše] síly, takže jsme ztratili i naději na život. 9Měli jsme sami v sobě dokonce rozsudek smrti, abychom nespoléhali sami na sebe, ale na Boha, který křísí mrtvé, 10který nás z takové smrti vysvobodil a vysvobozuje, v něhož doufáme, že [nás] i nadále bude vysvobozovat, 11když nám i vy budete společně pomáhat modlitbou za nás, aby za nás mnoho lidí mohlo děkovat pro dar, který nám [byl dán] kvůli mnohým. 12Neboť naše chlouba je tato: svědectví našeho svědomí, že jsme si na světě - a obzvláště u vás - počínali v prostotě a upřímnosti Boží, ne v tělesné moudrosti, ale v Boží milosti. 13Nepíšeme vám přece [nic] jiného, než co čtete a [čemu] také rozumíte. Doufám pak, že budete rozumět až do konce, 14jako jste zčásti porozuměli i nám, že jsme vaše chlouba, tak jako i vy naše, v den Pána Ježíše. 15V této důvěře jsem k vám dříve zamýšlel přijít, abyste měli druhou milost, 16a přes vás jít do Makedonie a z Makedonie zase přijít k vám, a od vás být vypraven do Judska. 17Když jsem tedy takto uvažoval, jednal jsem snad lehkomyslně? Anebo [snad] to, co zamýšlím, zamýšlím podle těla, aby při mně bylo “ano, ano” i “ne, ne”? 18Věrný Bůh [ví], že naše řeč k vám nebyla “ano a ne”. 19Vždyť Boží Syn Ježíš Kristus, kterého jsme mezi vámi kázali - já, Silvanus a Timoteus - nebyl “ano a ne”, ale bylo v něm “ano”. 20Neboť všechna Boží zaslíbení [jsou] v něm “ano” a skrze něj “amen”, k slávě Bohu skrze nás. 21Ten, kdo nás s vámi utvrzuje v Kristu a pomazal nás, [je] Bůh, 22který nás také označil a dal do našich srdcí záruku Ducha. 23Já pak volám Boha za svědka na svou duši, že jsem ještě nepřišel do Korintu proto, že vás šetřím. 24Ne že panujeme nad vaší vírou, ale jsme pomocníky vaší radosti; vždyť vírou stojíte.