1Poněvadž tedy máme tuto službu podle milosrdenství, které jsme přijali, nepolevujeme. 2Zřekli jsme se skrytých hanebností, nechodíme v chytráctví, ani nezacházíme s Božím slovem podvodně, ale zjevováním pravdy se v Božích očích osvědčujeme před každým lidským svědomím. 3Jestliže je pak naše evangelium zakryté, je zakryté těm, kteří hynou, 4nevěřícím, jimž bůh tohoto světa oslepil mysli, aby jim nezazářilo světlo evangelia o slávě Krista, který je obrazem Božím. 5Neboť nekážeme sami sebe, ale Ježíše Krista [jako] Pána, a sebe [jako] vaše služebníky pro Ježíše. 6Vždyť ten Bůh, který řekl, aby ze tmy zazářilo světlo, ten zazářil v našich srdcích, aby osvítil poznání Boží slávy ve tváři Ježíše Krista. 7Tento poklad však máme v hliněných nádobách, aby nesmírnost té moci byla Boží a ne z nás: 8ze všech stran býváme souženi, ale ne [zcela] sevřeni; býváme bezradní, ale ne zoufalí; 9býváme pronásledováni, ale ne opuštěni; sráženi, ale ne zničeni. 10Stále nosíme na [svém] těle umírání Pána Ježíše, aby byl na našem těle zjeven také Ježíšův život. 11My, kteří jsme živí, jsme totiž pro Ježíše stále vydáváni na smrt, aby byl také Ježíšův život zjeven na našem smrtelném těle. 12A tak tedy v nás působí smrt, ale ve vás život. 13Jelikož však máme stejného ducha víry, podle toho, jak je napsáno: “Uvěřil jsem, a proto jsem mluvil,” i my věříme, a proto mluvíme, 14neboť víme, že Ten, který vzkřísil Pána Ježíše, vzkřísí skrze Ježíše i nás a postaví [nás] s vámi. 15To všechno [se] totiž [děje] pro vás, aby se milost rozmnožená skrze díkůčinění mnohých ještě více rozhojnila k Boží slávě. 16Proto nepolevujeme, ale ačkoli ten náš vnější člověk podléhá zkáze, ten vnitřní se den ode dne obnovuje. 17Vždyť naše nynější lehké soužení nám působí nesmírně veliké břemeno věčné slávy, 18když se nedíváme na to, co je vidět, ale na to, co vidět není; neboť to, co je vidět, [je] dočasné, ale to, co není vidět, [je] věčné.