1Jeden muž jménem Ananiáš však se svou manželkou Zafírou prodal pozemek 2a s vědomím své manželky z těch peněz lstivě ubral. Potom přinesl určitou část a položil [ji] k nohám apoštolů. 3Petr však řekl: “Ananiáši, proč Satan naplnil tvé srdce, abys lhal Duchu Svatému a lstivě ubral z peněz za to pole? 4Copak nebylo tvé, když zůstávalo [neprodané]? A když bylo prodáno, bylo ve tvé moci. Proč ses tedy ve svém srdci rozhodl k takovému činu? Nezalhal jsi lidem, ale Bohu!” 5Když pak Ananiáš uslyšel ta slova, padl a vypustil duši. A na všechny, kteří to slyšeli, přišla veliká bázeň. 6Mládenci tedy vstali, zabalili ho, vynesli ven a pochovali. 7A stalo se, že po uplynutí asi tří hodin přišla i jeho žena, která nevěděla, co se stalo. 8Petr jí tedy řekl: “Pověz mi, zda jste to pole prodali za tolik?” A ona řekla: “Ano, za tolik.” 9Petr jí však řekl: “Proč jste se smluvili, abyste pokoušeli Pánova Ducha? Hle, nohy těch, kteří pochovali tvého muže, [jsou] přede dveřmi, a vynesou [i] tebe!” 10A ihned padla k jeho nohám a vypustila duši. A když mladíci vešli, nalezli ji mrtvou. Vynesli [ji] tedy a pochovali vedle jejího muže. 11Na celou církev i na všechny, kdo to slyšeli, pak přišla veliká bázeň. 12Skrze ruce apoštolů se tedy dělo mezi lidem mnoho znamení a zázraků a všichni bývali jednomyslně [spolu] v Šalomounově sloupoví. 13Nikdo jiný se k nim však neodvažoval připojit, ale lid si jich velice vážil. 14K Pánu se pak přidávalo [stále] více věřících, množství mužů i žen, 15takže i na ulice vynášeli nemocné a pokládali [je] na lůžka a nosítka, aby když [tudy] půjde Petr, alespoň jeho stín padl na některého z nich. 16Do Jeruzaléma se také scházelo množství [lidí] z okolních měst, kteří přinášeli nemocné a trápené nečistými duchy a ti všichni byli uzdravováni. 17Tehdy povstal nejvyšší kněz a všichni, kdo byli s ním (což je ta sekta saduceů), naplněni závistí, 18a chopili se apoštolů a vsadili je do veřejné věznice. 19Ale Pánův anděl v noci otevřel dveře vězení, vyvedl je [ven] a řekl: 20“Jděte, postavte se v chrámu a mluvte lidu všechna slova tohoto života.” 21Když [to] tedy uslyšeli, vešli za úsvitu do chrámu a učili. Když pak přišel nejvyšší kněz i ti, kdo byli s ním, svolali veleradu (to jest celé staršovstvo synů Izraele) a poslali do vězení, aby je přivedli. 22Když ale služebníci přišli, nenašli je ve vězení. Vrátili se [tedy] a oznámili: 23“Vězení jsme sice našli bezpečně zavřené, také strážné stojící venku přede dveřmi, ale když jsme otevřeli, nikoho jsme uvnitř nenašli.” 24A když ta slova nejvyšší kněz s velitelem chrámové [stráže] a velekněžími uslyšel, byli bezradní nad tím, co se to mohlo stát. 25Tehdy někdo přišel a oznámil jim: “Hle, muži, které jste vsadili do vězení, stojí v chrámu a učí lid!” 26Tehdy velitel se služebníky odešel a přivedl je bez násilí; báli se totiž, aby je lid neukamenoval. 27A když je přivedli a postavili ve veleradě, zeptal se jich nejvyšší kněz: 28“Copak jsme vám přísně nepřikázali, abyste v tom jménu neučili? A hle, naplnili jste Jeruzalém svým učením a chcete krev toho člověka uvést na nás!” 29Petr a apoštolové však odpověděli: “Je třeba více poslouchat Boha než lidi. 30Bůh vašich otců vzkřísil Ježíše, kterého jste vy pověsili na dřevo a zabili. 31Jeho Bůh vyvýšil svou pravicí jako Vůdce a Spasitele, aby dal Izraeli pokání a odpuštění hříchů. 32A my jsme svědky těchto věcí, a také Duch Svatý, kterého dal Bůh těm, kdo ho poslouchají.” 33Když [to] tedy uslyšeli, rozzuřili se a začali se radit, [jak] by je zabili. 34Tehdy vstal ve veleradě jeden farizeus jménem Gamaliel, učitel Zákona ctěný vším lidem, a poručil, aby byli apoštolové na chvíli vyvedeni ven. 35Potom jim řekl: “Izraelité, dejte si pozor [na to], co chcete udělat s těmito lidmi. 36Vždyť před těmito dny povstal Teudas; říkal o sobě, [že] je někým, a připojilo se k němu množství okolo čtyř set mužů. Ten byl zabit a všichni, kdo ho poslouchali, byli rozptýleni a obráceni vniveč. 37Po něm povstal za dnů soupisu Juda Galilejský a strhl za sebou mnoho lidí. [Ale] i ten zahynul a všichni, kdo ho poslouchali, byli rozptýleni. 38Proto vám nyní říkám: Odstupte od těchto lidí a nechte je. Jestliže je totiž tento úmysl nebo toto dílo z lidí, rozpadne se. 39Je-li však z Boha, nebudete to moci zrušit. Abyste snad nakonec nebyli shledáni [jako] Boží nepřátelé!” 40A tak ho poslechli. Zavolali apoštoly, zmrskali [je], přikázali [jim], aby nemluvili v Ježíšově jménu a propustili je. 41Oni tedy šli z té velerady s radostí, že byli hodni trpět potupu pro jeho jméno. 42A nepřestávali každého dne v chrámu i po domech učit a kázat Ježíše Krista.