1A když byl Apollos v Korintu, stalo se, že Pavel prošel horními kraji a přišel do Efezu. A když [tam] nalezl některé učedníky, 2řekl jim: “Přijali jste Ducha Svatého, když jste uvěřili?” Ale oni mu řekli: “Nikdy jsme ani neslyšeli, že je Duch Svatý.” 3Řekl jim: “Jak jste tedy pokřtěni?” A oni řekli: “Janovým křtem.” 4Pavel tedy řekl: “Jistě, Jan křtil křtem pokání a říkal lidem, aby uvěřili v toho, který měl přijít po něm, to jest v Krista Ježíše.” 5Když to tedy uslyšeli, byli pokřtěni ve jméno Pána Ježíše. 6A když na ně Pavel vložil ruce, přišel na ně Duch Svatý a [oni] mluvili jazyky a prorokovali. 7A bylo jich celkem okolo dvanácti mužů. 8[Pavel] pak vešel do synagogy a směle [tam] mluvil po tři měsíce; rozmlouval [s lidmi a] přesvědčoval [je] o Božím království. 9A když se někteří zatvrzovali, byli nepovolní a přede všemi zlořečili té cestě, [Pavel] od nich odstoupil, oddělil učedníky a každý den promlouval ve škole jistého Tyranna. 10A to se dělo po dva roky, takže všichni obyvatelé Asie, jak Židé, tak Řekové, slyšeli slovo Pána Ježíše. 11Bůh pak dělal skrze Pavlovy ruce mimořádné zázraky, 12takže [lidé] dokonce přinášeli šátky a zástěry z jeho těla na nemocné a nemoci od nich odstupovaly a zlí duchové z nich vycházeli. 13Někteří z potulných židovských zaklínačů se pak pokusili vzývat jméno Pána Ježíše nad těmi, kdo měli zlé duchy. Říkali: “Zaklínáme vás Ježíšem, kterého káže Pavel!” 14A to dělalo sedm synů židovského velekněze Skévy. 15Zlý duch jim však odpověděl: “Ježíše znám a o Pavlovi vím, ale kdo jste vy?” 16Ten člověk, ve kterém byl zlý duch, se tedy na ně vrhl, přemohl je a zmocnil se jich, takže utekli z toho domu nazí a zranění. 17A to vešlo ve známost [mezi] všemi Židy i Řeky bydlícími v Efezu. Na všechny padla bázeň a jméno Pána Ježíše bylo velebeno. 18Mnozí z těch, kteří uvěřili, tedy přicházeli a vyznávali a odhalovali své skutky. 19Také mnozí z těch, kteří se zabývali magií, snesli [své] knihy a přede všemi [je] pálili. A [když] spočítali jejich cenu, shledali, [že stály] padesát tisíc stříbrných. 20Tak mocně rostlo Pánovo slovo a rozmáhalo se. 21A když se staly tyto věci, rozhodl se Pavel v duchu, že projde Makedonii a Acháji a půjde do Jeruzaléma. Řekl: “Až tam pobudu, musím také vidět Řím.” 22Dva z těch, kteří mu pomáhali, Timotea a Erasta, tedy poslal do Makedonie, [ale] sám zůstal [ještě] načas v Asii. 23Tehdy nastal kvůli té cestě nemalý rozruch. 24Jeden stříbrotepec jménem Demetrius, který dělal stříbrné [napodobeniny] Artemidina chrámu, totiž poskytoval nemalý výdělek řemeslníkům. 25Ty svolal [spolu] s těmi, kteří dělali podobné věci, a řekl: “Muži, víte, že z tohoto řemesla je naše bohatství. 26A vidíte i slyšíte, že nejen v Efezu, ale téměř po celé Asii ten Pavel přesvědčil a odvrátil veliké množství [lidí], protože říká: ‘Ti, kteří jsou udělaní rukama, nejsou bohové!’ 27Hrozí tedy nejen, že nastane krach našeho řemesla, ale také, že chrám veliké bohyně Artemis nebude považován za nic a bude poškozena důstojnost té, kterou ctí celá Asie i [celý] svět!” 28A když [to] uslyšeli, byli naplněni hněvem a začali křičet: “Veliká [je] efezská Artemis!” 29Celé město se tedy naplnilo rozruchem a když chytili Makedonce Gaia a Aristarcha, Pavlovy společníky na cestách, hnali se [všichni] společně do divadla. 30(Když však chtěl Pavel jít mezi lid, učedníci ho nenechali. 31Dokonce i někteří z předních mužů Asie, kteří byli jeho přáteli, k němu poslali s prosbou, aby se nevydával do divadla.) 32A jedni křičeli to, druzí ono, protože shromáždění bylo zmatené a mnozí [ani] nevěděli, proč se sešli. 33Potom ze zástupu vytáhli Alexandra, kterého Židé postrčili dopředu. Alexandr tedy pokynul rukou a chtěl před lidem pronést obhajobu. 34Když ale poznali, že je [to] Žid, vydali všichni jeden hlas a křičeli asi dvě hodiny: “Veliká [je] efezská Artemis!” 35A když [městský] sekretář upokojil zástup, řekl: “Muži efezští, kdo z lidí by nevěděl, že město Efezských je strážcem chrámu veliké bohyně Artemis a [její sochy], která spadla z nebe? 36A poněvadž jsou tyto věci nepopiratelné, je třeba, abyste zachovali klid a nedělali nic ukvapeného. 37Přivedli jste totiž tyto muže, [kteří] ani nespáchali svatokrádež, ani se nerouhají vaší bohyni. 38Jestliže má tedy Demetrius a řemeslníci, kteří jsou s ním, proti někomu žalobu, konají se veřejné soudy a jsou [tu] místodržitelé. [Tam] ať jedni druhé žalují. 39A pokud žádáte [ještě] něco jiného, bude to vyřešeno v zákonném shromáždění. 40-41Hrozí nám totiž, že budeme kvůli dnešku obviněni ze vzpoury, a není žádný důvod, který bychom mohli udat, proč jsme se tu srotili.” A když to řekl, rozpustil shromáždění.