1První zprávu jsem zajisté sepsal, ó Teofile, o všech věcech, které Ježíš začal dělat i učit 2až do dne, kdy byl vzat vzhůru, když skrze Ducha Svatého dal přikázání apoštolům, které vyvolil. 3Těm také po svém utrpení mnoha jistými důkazy prokázal, že je živý, když se jim po čtyřicet dní ukazoval a mluvil o Božím království. 4A když [je] shromáždil, přikázal jim, aby neodcházeli z Jeruzaléma, ale aby očekávali Otcovo zaslíbení, “které jste,” [jak řekl,] “slyšeli ode mne; 5neboť Jan zajisté křtil vodou, ale vy budete pokřtěni Duchem Svatým po těchto nemnoha dnech.” 6Když se tedy spolu sešli, zeptali se ho: “Pane, obnovíš pro Izrael království v tomto čase?” 7[On] jim však řekl: “Není vaše věc znát časy nebo doby, které Otec uložil ve své moci; 8ale přijmete moc Ducha Svatého přicházejícího na vás a budete mi svědky v Jeruzalémě, v celém Judsku i [v] Samaří a až do posledních [končin] země.” 9A když to pověděl, byl před jejich zraky vyzdvižen [vzhůru a] oblak jim ho vzal z očí. 10Když se pak [za ním] upřeně dívali, jak odchází do nebe, hle, postavili se k nim dva muži v bílém rouchu, 11kteří [jim] řekli: “Muži galilejští, co stojíte a hledíte do nebe? Tento Ježíš, který byl od vás vzat vzhůru do nebe, přijde [stejným] způsobem, jak jste ho viděli odcházet do nebe.” 12Tehdy se vrátili do Jeruzaléma od hory zvané Olivetská, která je blízko Jeruzaléma - ve vzdálenosti [jedné] sobotní cesty. 13A když vešli, vystoupili do horní místnosti [domu], kde pobývali: Petr, Jakub, Jan a Ondřej, Filip a Tomáš, Bartoloměj a Matouš, Jakub Alfeův a Šimon Zélótes a Juda Jakubův. 14Ti všichni zůstávali jednomyslně v modlitbě a prosbě se ženami, i [s] Marií, Ježíšovou matkou, a s jeho bratry. 15V těch dnech pak povstal uprostřed učedníků Petr (počet lidí byl dohromady asi sto dvacet) a řekl: 16“Bratři, muselo se naplnit to Písmo, které Davidovými ústy předpověděl Duch Svatý o Jidáši, který se stal vůdcem těch, kdo zajali Ježíše. 17Neboť byl započítán mezi nás a obdržel podíl na této službě.” 18(Ten tedy získal za odměnu [své] nepravosti pole, ale když spadl střemhlav, roztrhl se v půli a všechny jeho vnitřnosti vyhřezly. 19A [to] vešlo ve známost všem obyvatelům Jeruzaléma, takže to pole bylo v jejich vlastním jazyce pojmenováno Akeldama, to jest Pole krve.) 20“V knize Žalmů je přece napsáno: ‘Jeho příbytek ať zpustne a ať není, kdo by v něm bydlel’ a: ‘Jeho úřad ať zaujme jiný.’ 21Proto musí jeden z těch mužů, kteří s námi chodili po celý čas, kdy Pán Ježíš přebýval mezi námi, 22počínaje Janovým křtem až do toho dne, kdy byl od nás vzat vzhůru, být s námi svědkem jeho vzkříšení.” 23Postavili tedy dva: Josefa zvaného Barsabáš (který měl příjmení Justus) a Matěje. 24A když se pomodlili, řekli: “Ty, Pane, který znáš všechna srdce, ukaž, kterého jsi vyvolil z těchto dvou, 25aby obdržel podíl na této službě a apoštolství, od něhož Jidáš odstoupil, aby odešel na své místo.” 26Dali jim tedy losy a los padl na Matěje. A [tak] byl připočten k jedenácti apoštolům.