1Když pak to pozdvižení skončilo, svolal Pavel učedníky, rozloučil se [s nimi] a vydal se na cestu do Makedonie. 2A když prošel ty kraje a povzbudil je mnohými slovy, přišel do Řecka 3a pobyl [tam] tři měsíce. Poněvadž mu [však] Židé činili úklady, když měl vyplout do Sýrie, rozhodl se, že se vrátí přes Makedonii. 4Až do Asie ho tedy doprovázel Sopater z Berie, z Tesalonických pak Aristarchos a Sekundus, Gaius z Derbe, také Timoteus, a z Asie Tychikus a Trofimus. 5Ti šli napřed a čekali na nás v Troadě. 6My jsme pak po dnech nekvašených chlebů vypluli z Filip a během pěti dnů jsme dorazili k nim do Troady, kde jsme strávili sedm dní. 7A když se učedníci prvního dne po sobotě sešli k lámání chleba, Pavel k nim mluvil, protože měl nazítří jít pryč, a protáhl [svou] řeč až do půlnoci. 8V horní místnosti, kde byli shromážděni, bylo hodně svítilen, 9avšak jednoho mladíka jménem Eutychus, sedícího na okně, přemáhal hluboký spánek. A když Pavel mluvil ještě déle, byl spánkem přemožen a spadl z třetího poschodí dolů a zvedli [ho] mrtvého. 10Pavel tedy sestoupil dolů, padl na něj, objal [ho] a řekl: “Neznepokojujte se, vždyť jeho duše je v něm!” 11Pak vystoupil nahoru, lámal chléb, pojedl a [ještě] dlouho hovořil, až do rána, a tak odešel. 12A toho chlapce přivedli živého a byli velice povzbuzeni. 13My jsme tedy šli napřed na loď a vypluli jsme k Assu, kde jsme k sobě měli vzít Pavla; tak to totiž nařídil, protože chtěl jít sám pěšky. 14A když se s námi v Assu setkal, vyzvedli jsme ho a přijeli jsme do Mitylény. 15Potom jsme odtud odpluli a druhého dne jsme se dostali naproti [ostrovu] Chios. Následující [den] jsme připluli k Sámu a zůstali jsme v Trogylliu. Nazítří jsme pak dorazili do Milétu. 16(Pavel se totiž rozhodl minout Efez, aby se nezdržel v Asii, protože spěchal, aby se pokud možno dostal na den Letnic do Jeruzaléma.) 17Z Milétu tedy poslal [zprávu] do Efezu a zavolal k sobě starší církve. 18Když k němu přišli, řekl jim: “Vy víte, jak jsem byl s vámi po všechen ten čas od prvního dne, kdy jsem přišel do Asie: 19Jak jsem sloužil Pánu se vší pokorou a s mnoha slzami a zkouškami, které na mě přicházely skrze úklady Židů; 20jak jsem neopomněl nic užitečného, abych vám to neoznámil a neučil vás veřejně i po domech; 21[jak] jsem Židům i Řekům vydával svědectví o pokání k Bohu a o víře v našeho Pána, Ježíše Krista. 22A hle, já nyní jdu, puzen Duchem, do Jeruzaléma a nevím, co se mi v něm má stát, 23mimo to, že mi Duch Svatý v každém městě vydává svědectví, že mě čekají pouta a soužení. 24Ale [já] na to nic nedbám, ani si necením své duše víc, než abych s radostí dokončil svůj běh a službu, kterou jsem přijal od Pána Ježíše: abych vydával svědectví evangeliu Boží milosti. 25A hle, já nyní vím, že vy všichni, mezi kterými jsem chodil a kázal o Božím království, již nikdy nespatříte mou tvář. 26Proto vám dnešní den vydávám svědectví, že jsem čistý od krve všech [lidí], 27protože jsem neopomněl oznámit vám veškerou Boží vůli. 28Dbejte tedy na sebe i na celé stádo, nad nímž vás Duch Svatý ustanovil biskupy, abyste pásli Boží církev, kterou získal svou vlastní krví. 29Já totiž vím, že po mém odchodu mezi vás vstoupí draví vlci, kteří nebudou šetřit stádo. 30I z vás samotných povstanou muži, kteří budou mluvit převrácené věci, aby strhli učedníky za sebou. 31Proto bděte a pamatujte, že jsem po tři roky nepřestával dnem i nocí se slzami napomínat jednoho každého [z vás]. 32A nyní vás, bratři, svěřuji Bohu a slovu jeho milosti, které má moc vás vybudovat a dát vám dědictví mezi všemi posvěcenými. 33Od nikoho jsem nechtěl stříbro, zlato ani roucho. 34Však sami víte, že to, co jsem potřeboval já i ti, kdo byli se mnou, obstarávaly tyto ruce. 35Ve všem jsem vám ukázal, že máme takto pracovat, podporovat slabé a pamatovat na slova Pána Ježíše, protože on řekl: ‘Požehnanější je dávat, než dostávat.’ ” 36A když to řekl, poklekl s nimi všemi a modlil se. 37A všichni se dali do velikého pláče, padali Pavlovi kolem krku a líbali ho. 38Nejvíce se rmoutili nad těmi slovy, která řekl - že už nikdy nespatří jeho tvář. A [tak] ho doprovázeli k lodi.